„Počestnost dnešního učence, a především dnešního fi losofa lze měřit na tom, jak se staví k Nietzschemu a Marxovi. (…) Svět, ve kterém žijeme, je světem dalekosáhle poznamenaným Marxem a Nietzschem.“
ato slova napsal Max Weber v roce 1905. Marxův a Engelsův Komunistický manifest sice označil za patetické proroctví, nicméně připojil, že pokud nepodlehneme vlastním zásadně odlišným stanoviskům, pak musíme připustit, že se jedná o vědecký výkon prvořadého významu. Nebyli to tedy jen sociální demokraté, anarchisté a aktivisté nejrůznějších levicových směrů, kteří na přelomu 19. a 20. století, tj. v období druhé internacionály (její činnost prakticky skončila s první světovou válkou) diskutovali o formách a obsahu Marxova učení. A Max Weber také nebyl v pozdně měšťanském myšlení ani prvním ani posledním, kdo si již tehdy uvědomil nejen politický, ale také odborný význam marxismu. Po „říjnové revoluci“ se Weber k tématu mimochodem ještě jednou vrátil a předpověděl nevyhnutelnou byrokratizaci ruského socialismu, protože podle něho – velice zjednodušeně řečeno – strana bude muset nahrazovat trh.
...