Možná jsme poslední, kdo ještě může spatřit podobu staveb se střechami z pálené krytiny, historickými fasádami a dřevěnými okny. Říká se, že stavba bez údržby vydrží zhruba padesát, šedesát let. Byli jsme zvyklí, že neudržované historické budovy jsou sice ošumělé, ale stojí. Teď začínají zanikat. Vesnické stodoly, hospodářská stavení, zámky, kostely. Svoji tvář ale ztrácejí i opravované a udržované stavby. Ze střech mizejí při opravách tradiční krytiny. Krásná stará okna se vyměňují za plastové výlisky. Viditelné dopady na architektonické dědictví začínají mít desítky miliard veřejných dotací věnovaných rozvoji chemického průmyslu. Domy s otlučenými fasádami zabalenými do polystyrénu většinou poznáme na první pohled podle nevkusně křiklavé barevnosti. To není kritika snahy po energetických úsporách. Jejich naléhavost je mimo diskuzi. Výše uvedené řádky jsou protestem proti nekulturnosti, se kterou se k věci až na výjimky přistupuje.
...