Dějiny a současnost

Publikace Jiřího Endlera Příběhy brněnských hřbitovů (Šimon Ryšavý, Brno 2010) je poučná nejen pro místní (její vydání podpořilo statutární město Brno), ale i pro ostatní čtenáře. Samozřejmě v ní jsou fotografie náhrobků a krátké texty o osobnostech spojených s Brnem – za ty desítky jmenujme namátkou alespoň Gregora Johanna Mendela, Oldřicha Mikuláška, Aloise Mrštíka (vztekem naplňuje našince příběh tohoto „hrobu“, dnes už bohužel jen v uvozovkách – nádherná secesní urna z tmavozeleného hadce podle návrhu jeho přítele Franty Úprky zmizela a dodnes po ní – a tedy po spisovatelově popelu – není ani stopy. Smutná tvář autora Roku na vsi a spoluautora Maryši na pomníku Zdeňka Řehořka je mementem) či Hugo Haase. Jsou tu pohřbeny osobnosti, které mají vztah i k jiným regionům. Vyberme východočeský: např. sochař Josef Kubíček, rodák ze Slatiny nad Zdobnicí na Rychnovsku, jeho a bratrovy artefakty zdobí Masarykovu chatu na Šerlichu v Orlických horách, nemluvě o tom, že ji projektoval v Brně také pochovaný architekt Bohuslav Fuchs, Jan Skácel, jazykovědec Josef Dobrovský – kdopak ví, že jeho rodiče Doubravští (!) byli ze Solnice, spisovatelka Helena Šmahelová (rodačka z Řestok u Chrudimi) či Vlastimil Moravec. Kdopak si vzpomene na tohoto rodáka z vesničky Spy u Nového Města nad Metují, vítěze Závodu míru Berlín – Praha – Varšava v roce 1972, o dvě vteřiny před sovětským závodníkem Něljubinem? Zemřel roku 1985 pod koly nesmyslně se otáčejícího kamionu. Je tu pochován i Bohumil Blecha, předseda MNV v Dyji u Znojma, který se z první světové války vrátil zraněn, za další války se zapojil do protinacistického odboje, přežil měsíce samovazby ve Vratislavi i koncentrační tábor Flossenbürg, až v Norimberku unikl smrti přesně v den, kdy měl být popraven – město bylo právě osvobozeno americkou armádou. Muž, který byl biologickým otcem Bohumila Hrabala, který má svoje kořeny – přes Blechovy – v Rychnově nad Kněžnou až do svého prapraprapradědečka. V souvislosti s Bohumilem Hrabalem uvádí Jiří Endler i málem zapomenuté jméno Bohuslava Kiliána. Tento opravdový pábitel byl starším bratrem Hrabalovy matky Marie Kilianové. A přece to byl on, kdo se ujal v roce 1923 špičkové brněnské revue Salon a roku 1932 založil časopis Měsíc (a rok poté německy psaný ekvivalent Der Monat), expedovaný do dvaceti zemí světa, do nějž psali mj. Brecht, Feuchtwanger, bratři Mannové a jiní tehdy „protiněmečtí“ autoři. (jk)

Americký prozaik E. L. Doctorow s oblibou zařazuje do svých románů skutečné historické osobnosti, ať už jako hlavní či vedlejší postavy, a nakládá s nimi vesměs s uměleckou libovůlí. Jeho poslední próza Homer a Langley (přeložila Veronika ­Volhejnová, Odeon, Praha 2010) vychází v českém překladu pouhý rok po anglickém vydání. Vypráví příběh bratrů Collyerových, dvou podivínů, kteří honosný newyorský dům po rodičích proměnili v bizarní poustevnu zavalenou haldami nejrůznějších předmětů, především stohy novin. Příběh vypráví v dětství osleplý Homer, jehož bratr si své vlastní postižení přinesl z první světové války. Skuteční bratři Collyerové zemřeli v roce 1947 – Doctorow naproti tomu dopřává svým hrdinům prožití padesátých i šedesátých let. Zadáte-li si do internetového vyhledavače jejich jména, můžete si prohlédnout stěží uvěřitelné fotografie z interiérů domu poté, co do něho vnikla policie. V Doctorowově podání je ale podivné chování obou bratrů motivováno vcelku pochopitelnými starostmi, zájmy i averzemi, zaměřenými zejména vůči institucím, které si automaticky uzurpují právo vměšovat se do jejich života. Bratři tak postupně bojují s plynárnami, vodárnami, hypotéční bankou i s policií. Jejich skon je pak zákonitě stejně groteskní, jako byl jejich život. (jde)

Nakladatelství Paseka vydalo v uplynulém pololetí první dvě knihy ze série detektivních parodií s hlavním hrdinou, bezostyšným obchodníkem s uměním a zhýralým aristokratem Charlie Mortdecaiem – Nemiř na mě tou věcí (přeložila Michaela Marková, Paseka, Praha 2010) a Pistole má přednost (přeložila Michaela Marková, Paseka, Praha 2010). Autorem je Kyril Bonfiglioli (1928–1985), Angličan narozený italsko-slovinskému otci a anglické matce. Bonfiglioli, který byl za svého života jako autor přirovnáván k P. G. Wodehousovi, pracoval jako redaktor časopisu Science Fantasy a jeho knihy vznikly jen jako vedlejší produkt hlavní profese. Přesto se jedná o vynikající parodie a jeho knihy získaly po celém světě obrovské množství fanoušků napříč věkovými generacemi. Bonfiglioliho hlavní hrdina je totiž neúnavným glosátorem všech situací, do kterých se vinou své neschopnosti dostane. Nejen, že jsou jeho postřehy, jak se dnes s oblibou říká, silně „politicky nekorektní“, ale především vtipné a jakoby šité na míru i dnešní době. Na závěr snad jen dva citáty jako ochutnávka: člověk, který ví, kolik má peněz, není bohatý nebo říkat pravdu je metoda jak zmást protivníka. (eb)