České královské korunovace raného novověku se po desetiletích badatelského nezájmu, či v lepším případě zájmu značně selektivního, stávají v historiografii posledních let atraktivním tématem ve vší své komplexnosti. Jiří Hrbek vstupuje se svou knižní prvotinou na toto pomyslné odborné kolbiště s nemalými ambicemi a budiž hned úvodem řečeno, že i úspěšně. Přes určitá omezení vyznívá jeho práce soustředěněji a přesvědčivěji nežli rozprava Benity Berning Nach altem löblichen Gebrauch: Die böhmischen Königskronungen der Frühen Neuzeit (1526 [sic!] – 1743), vydaná ve Vídni roku 2008. Srovnání obou knih se logicky nabízí, byť autoři evidentně nestačili svá zjištění a přístupy vzájemně reflektovat. Jiřímu Hrbkovi jistě prospělo cílené zúžení zájmu na „barokní“ či „pobělohorské“ korunovace, byť z hlediska stylového v sobě mělo „manýristické“ korunování Ferdinanda III. roku 1627 barokních momentů dosud pramálo, zatímco korunovace Marie Terezie v roce 1743 (do knihy nezahrnutá) byla přímo vzorovou festivitou doznívajícího baroka. Autor to svým způsobem přiznává, nemluvě o tom, že si vzhledem k ikonografické chudobě starších korunovačních slavností v obrazovém doprovodu knihy vypomáhá známými prospekty korunovace tereziánské.
...
NLN, Praha 2010, 232 s., 229 Kč