Procházíte-li se dnešním Curychem, proslulým jako „azyl“ pro bankéře, diplomaty i umělce, živost tohoto místa vytušíte jen z drobných náznaků. Pokud se na chvíli posadíte, třeba na břehu Curyšského jezera, příběhy, které se tu odehrály, jako by k vám najednou začaly přicházet samy. Curych je totiž v mnohém ohledu jako Švýcaři samotní – na povrchu uměřený, uspořádaný a racionální, ve vrstvách spodních pulzující a emotivní.
Na začátku března tohoto roku se v curyšském Lavatershausu při evangelickém kostele sv. Petra sešli příznivci – včetně zástupce českého velvyslanectví v Bernu – a členové Besedy Svatopluk Čech, aby společně oslavili sto let od založení tohoto sdružení. Je to český krajanský spolek, na jehož počátku stály spolčovací snahy přišedších obyvatel z českých zemí na počátku 20. století do tohoto města. Jejich míru vlastenectví k rodné hroudě vyjadřovalo jméno básníka Svatopluka Čecha, jehož dílo je láskou k vlasti znatelně prodchnuto.
...