Dnešního pozorného návštěvníka Golčova Jeníkova jistě upoutá velké množství dochovaných památek z poloviny 17. století, kdy tu vládl muž, po němž má toto městečko svůj přídomek – Martin Maxmilián z Golče.
Jednou z těchto památek je areál lorety (respektive to, co z něj zbylo) při současném empírovém kostele sv. Františka Serafínského. Oba zakladatelé kdysi oblíbeného poutního místa, Martin Maxmilián z Golče a jeho choť Marie Magdalena Juliána z Obsinnigu, sní společně svůj věčný sen v malé kryptě za oltářem loretánského domku pod krásným mramorovým náhrobníkem, nad nímž je zavěšena dělová koule. Jedná se o upomínku na nejvyšší vojenskou funkci, které Golč dosáhl – generál polního zbrojmistra. Ke konci třicetileté války se o něm dokonce uvažovalo i jako o vrchním veliteli císařské armády, přesto patří ve společnosti Valdštejna, Pappenheima, Gallase, Piccolominiho, Hatzfelda a jiných k pozapomenutým osobnostem habsburské generality. Mezi jeho nejznámější činy se paradoxně řadí souboj, v němž zabil jistého mladého hraběte, syna svého slavného kolegy. A ve starší literatuře se objevovalo a v Golčově Jeníkově se dodnes traduje, že právě jako výraz pokání za tento nešťastný duel založil ve svém městečku poutní místo – loretu.
...