V roce 1905 uveřejnila renomovaná vědecká revue Annalen der Physik sérii článků věnovaných úplně novému tématu: speciální teorii relativity. Je zde také uvedena asi vůbec nejznámější fyzikální rovnice, stanovující jistý vztah mezi energií a hmotností. Autorem byl zcela neznámý šestadvacetiletý referent bernského patentového úřadu (úporně usilující dosáhnout zde povýšení ze třetího do druhého služebního stupně) Albert Einstein (1879–1955). Ani vědeckým géniem, ani Einsteinovým obrazem čistého, pevného, osamělého, nezávislého, materiálně chudého a intelektuálně bohatého představitele vědy není vysvětlitelný mýtus, jehož se stal on sám hrdinou – a nepochybně i obětí. Zdá se, že tato přízeň je do značné míry dána nezřízenou vášní pro nové myšlenky, vybičovaným smyslem pro inovace. Svým přínosem patří neodmyslitelně ke své době, zároveň je jí ovšem badatelským postojem a postavením ve vědeckém světě naprosto vzdálený. Úspěch si vydobyl tím, že neváhal zpochybnit tradované poznání, otřásat autoritami a žasnout nad záhadami, které druhým připadaly triviální. Díky tomu zaujal mravní a politické postoje, které se opíraly o úctu k intelektuální, duchovní a individuální svobodě. Každá tyranie ho odpuzovala a toleranci považoval ne pouze za příjemnou ctnost, ale přímo za nezbytnou podmínku každé tvořivé společnosti. Je důležité podporovat individualitu, prohlásil, neboť pouze individuální člověk může přijít s novými myšlenkami. S těmito názory se Einstein stal rebelem obdařeným hlubokou úctou k harmonii přírody, člověkem, v němž se imaginace mísila s náležitou dávkou moudrosti tak, že zcela proměnily naše vnímání vesmíru. Tyto charakterové rysy zůstávají v dnešní epoše globalizace, kdy úspěch závisí na kreativitě, stejně klíčové jako na počátku 20. století, kdy Einstein přispěl ke zrodu moderní éry.
...
Přeložil Martin Pokorný, Paseka, Praha – Litomyšl 2010, 632 s., 549 Kč