Historie přes půl století trvajícího vztahu mezi Čínskou lidovou republikou a Čínskou republikou na Tchaj-wanu je pro nezaujatého diváka zajímavým dějstvím, ve kterém můžeme pozorovat stálou dynamiku, řadu změn a vzájemných invektiv.
Počátek vztahů mezi oběma režimy se začal psát v roce 1949, kdy po občanské válce s čínskými komunisty ztrácí dosud vládnoucí Kuomintang (Čínská národní strana – KMT) svoji pozici na pevnině a jeho představitelé jsou nuceni uprchnout na ostrov Tchaj-wan. Stalo se tak v důsledku prohrané občanské války, která s určitým intermezzem (1937–1946) trvala již od dvacátých let minulého století. Rozhodujícím krokem k vítězství komunistů bylo dobytí Nan-ťingu (hlavního centra KMT) a Šanghaje, načež nastal masivní exodus kuomintangských elit včetně tehdejšího čínského prezidenta Čankajška (plán na tchajwanský exil byl vytvořen již v roce 1947). Na Tchaj-wan tak přesídlily téměř dva miliony příslušníků KMT s rodinami; vesměs šlo o vysoké politické, vojenské nebo ekonomické činitele. Tito lidé poté ovládli život na ostrově na více než čtyři desítky let, stali se zde hlavními politicko-ekonomickými elitami a místní obyvatele odsunuli do druhořadého postavení. V té době bylo starousedlíků přibližně třikrát více než nově příchozích. Mimo tohoto jasně kvantifikovatelného faktu stojí další, mnohem závažnější aspekty. Mezi ně lze řadit odlišné kulturní návyky, užívání jiných jazykových dialektů (popřípadě japonštiny) i přístup k životu jako takovému. Tyto odlišnosti byly determinovány především rozdílnou historickou zkušeností ostrovanů, neboť Tchaj-wan byl od konce 19. století pod správou Japonska (oficiálně byl Tchaj-wan navrácen v roce 1945).
...