U severního pobřeží Mosambiku, naproti Madagaskaru, leží nevelký ostrov Mosambik, který dal později jméno celé protější pevninské zemi. Ostrov, který je dnes zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO, nabízí svým obyvatelům i návštěvníků kromě průzračného Indického oceánu také památky z 16. či 17. století, včetně výstavního paláce guvernérů z roku 1610. V paláci, který je dnes obklopen domorodým živlem etnika Makua se nachází množství sbírek z Afriky, Indie, Číny, „Arábie“ a portugalské Evropy. Samotné muzeum tak v sobě snoubí odkaz této části naší planety, která v sobě nese arabské, asijské, africké i evropské stopy. Evropská stopa, která se z dnešního pohledu zdá v mnohém dominantní, započala příchodem portugalských mořeplavců. Následný obchodní i civilizační transfer byl obohacen nejen o arabské a evropské obchodníky, ale také o aktivní domorodé africké náčelníky a aktivity indické, či dokonce čínské. Po staletí se tak odehrávala výměna zboží i kultury na březích Indického oceánu, což vytvářelo tlak na africké vnitrozemí. I tak zůstávali domorodí králové a náčelníci na svých dominiích často suverénními pány až do konce 19. století, kdy se jejich území stalo po úmluvách evropských států definitivně portugalskou doménou. Až tehdy se začal evropský vliv i za pomoci asijských obchodníků prosazovat v hlubokém vnitrozemí a síla evropských zbraní s konečnou platností zlomila i moc domorodých vládců.
...
NLN, Praha 2010, 352 s., 359 Kč