- vikář
Vzrůstající „manažerská“ potřeba být na dvou místech, nebo naopak nikde, vedla již v pradávnu k vytvoření institutu zástupce čili vikáře. Nechal se tak třeba zastupovat král (lat. vicerēx „místokrál“) nebo kancléř (lat. vicecancellārius „místokancléř“). Ve sféře duchovní si stojí nejvýše „náměstek boží“ (vicārius deī), jak bývá titulován papež, a následuje řada dalších apoštolských, generálních, biskupských a kapitolních vikářů. Ottův slovník naučný pod příslušným heslem prozrazuje, že zastupování církevních hodnostářů všeho druhu ve středověku úspěšně vzkvétalo (vikář za nepatrný plat „kryl záda“ kněžím a kanovníkům zaneprázdněným důležitějšími věcmi), než tomu učinil přítrž Tridentský koncil (1545—1563). Jungmann ve svém slovníku zmiňuje, že slovníkář Václav Jan Rosa († 1689) navrhoval jako český ekvivalent tvar „místovník“, sám ale upřednostňuje výrazy „místo zastávající, třídník, střídník“. Latinský vicārius „zástupce, náhradník; ten, kdo někoho střídá“ (i starší a bohatší otroci si vydržovali své zástupce) a v kompozitech užívaný ablativní tvar vice- pocházejí od genitivu vicis „střídání, vystřídávání, změna; místo (v řadě)“ (nominativ feminina *vix není doložen; od stejného praindoevropského kořene se vyvinulo dnešní německé Wechsel „změna, střídání“). Ve starofrancouzštině se vicārius objevil jako voyer „soudní oficiál“ (neplést s voyeur). Homonymní adjektivum vīcārius „vesnický“ je od vīcus „ves, osada“. — Vikárka je vikářovo sídlo, později leckde transmutované na hostince, z nichž skrze beletrii nejvěhlasnější je ten navštěvovaný somnambulním panem Broučkem. Vikářka je kazatelka evangelické resp. protestantské denominace nebo examinovaná studentka evangelické fakulty (s podivem je, že lexikografická databáze ÚJČ ji zatím neuznává, leda úsměvně ve tvaru tělocvikářka případně vycvikářka).
dasik@nln.cz