Ministerstvo životního prostředí spustilo v dubnu program Zelená úsporám, jehož cílem je motivovat vlastníky rodinných a bytových domů ke stavebním úpravám vedoucím k úsporám energie a k využití obnovitelných zdrojů k vytápění (zelenausporam.cz).
Snížení energetických nároků na vytápění budov představuje významnou oblast možných úspor. U nových staveb je proto správné vyžadovat splnění předepsaných tepelně izolačních vlastností. Ze stejných důvodů je dobré usilovat o zlepšení také u starších staveb, u kterých je reálné toho dosáhnout přiměřenými prostředky. Myšlena je nejen finanční stránka věci, ale — a to je pro historické budovy podstatné — také dopad na jejich podobu. Problém je v tom, že zelený program specifika péče o architektonické dědictví zatím nezohledňuje. Jeho zveřejnění bychom mohli přirovnat k vypuštění džina z láhve. Většina vlastníků domů v památkových rezervacích a zónách si totiž nabídku vyloží tak, že když vyhodí svá stará okna a nahradí je plasty, fasádu obloží polystyrenem a na střechu umístí sluneční kolektory, dostanou nezanedbatelnou dotaci. Avizovaná státní podpora sporným úpravám bude vlastníky motivovat k tomu, aby o ně žádali. Orgánům památkové péče pak nezbude nic jiného než takové úpravy zamítat. Pro koho to bude dobré? Pro vlastníky? Pro úředníky, kteří budou vystaveni reakcím rozhořče ných vlastníků? Pro památky?
...