Mezi uměleckými poklady, které shromáždil Petrus Paulus Rubens ve svém antverpském domě, se těšila obzvláštní pozornosti malířových současníků výrazná portrétní hlava postaršího zarostlého muže myslitelského a asketického vzezření. Náleží do skupiny antických podobizen, které v časech obnoveného zájmu o antický starověk provokovaly fantazii humanistů a vyzývaly ke ztotožnění se jmény slavných filosofů, literátů či státníků. Bustu z farneské sbírky v Římě, jednu z jejíchž variant později získal Rubens, identifikoval koncem 16. století znalec starožitností Fulvio Orsini jako portrét stoického filosofa Lucia Annaea Seneky. Vycházel ze srovnání tváře neznámého starce s profilem na dnes již nedohledatelné římské bronzové medaili, opatřené údajně nápisem SENECA. Orsiniho objev vyvolal mezi vzdělanci vlnu nadšení, motivovanou dobovým zájmem o Senekovo dílo. Stoické učení se těšilo značné pozornosti již během renesance, mimo jiné pro svou proklamovanou blízkost s křesťanstvím. Snad každý humanistický vzdělanec znal i Tacitovo vyprávění o heroické a tragické smrti velkého filosofa, kterého v roce 65 n. l. donutil k sebevraždě císař Nero, jeho někdejší žák. V kamenné tváři z farneské kolekce nalézali zaujatí pozorovatelé jak mužnou odevzdanost osudu, tak smíření s neodvratností konce. Znázornění umírajícího Seneky, jemuž uniká krev i život z otevřených žil, bylo pod vlivem Orsiniho objevů spatřováno v celofigurové soše stojícího muže ze sbírky Borghese, známé dnes (jistě oprávněněji) pod jménem Africký rybář.
...