Monografie literárního historika Daniela Vojtěcha se zaměřuje především na proměny kritiky v prvním desetiletí 20. století, teoretickým i interpretačním uchopením tématu však představuje stěžejní práci k dějinám literární kritiky a českého raného modernismu. Práce obsahuje řadu momentů, které by stály za hlubší úvahu a které zde můžeme pouze uvést: vymezení dějin kritiky ve vztahu k dějinám idejí a dějinám literatury v první teoretické kapitole (autor se vyrovnává s pojetími R. Welleka, W. Isera, H. R. Jausse, F. Vodičky, P. de Mana, M. Foucaulta, P. Bourdieua aj.); výklad pojmů moderna, modernismus a historismus; periodizace uvnitř modernistického třicetiletí i tzv. dlouhé moderny; interpretace raného modernismu jako určitého vzdělanostního projektu založeného T. G. Masarykem v osmdesátých letech 19. století (usouvztažněním otázky národní, sociální, náboženské a ženské); zachycení předválečné střídy moderny a avantgardy ve vztahu k "duchové proměně doby" ve střední Evropě.
...
Academia, Praha 2008, 280 s., 260 Kč