Jedním z nejchara-kterističtějších rysů pomnichovského Československa byl odklon od předchozí tolerance a otevřenosti. Příklad Ostravska jako svébytného regionu nacházejícího se v těsné blízkosti nových hranic může ukázat, do jaké míry se na této proměně podílel vliv místních poměrů.
Na začátku října uzavřel jeden z ostravských listů svou reportáž o situaci v obsazeném území hořkými slovy: Zůstáváme sami a budeme pracovat dále sami. Tato věta vyjadřovala také tehdejší pocity převážné většiny českých obyvatel Ostravska. Intenzivnější prožívání Mnichova a jeho důsledků zde především ovlivňoval fakt, že Ostravsko jako jediný z regionů v českých zemích bylo postiženo územními nároky dvou států – Německa a Polska. Rozhodnutí o připojení Těšínska k Polsku zde mělo do jisté míry citelnější následky než německý zábor. Chování Polska tu bylo vnímáno jako dvojnásobná zrada, „dýka do zad“ zasazená „bratrským slovanským“ národem bezmocné a všemi opuštěné zemi. V obou případech silné emoce vzbuzovalo především to, že byly odstoupeny oblasti a obce, které byly považovány za tradičně české.
...