Začátkem listopadu 1740, po náhlém skonu Karla VI., posledního mužského příslušníka habsburské dynastie, napsal Jan Arnošt Antonín hrabě Schaffgotsch z Prahy, podávaje zprávu o náladách obyvatelstva, následující slova.
Co se týče zahraničí, jsme rovněž klidné mysli, jelikož se nelze obávat žádné agrese. Brzké shromáždění silného vojska je rovněž nepravděpodobné a slabších se rozhodně nemusíme bát, ani o nich zatím neslyšíme, a jistě bychom nezanedbali se statečně bránit. Chlácholivá slova pětašedesátiletého nejvyššího purkrabí jsou ukázkovým příkladem chybného odhadu situace. 16. prosince překročila vojska pruského krále Fridricha II. nečekaně hranice Slezska a zakrátko obsadila celou zemi. Mezi prvními, kdo byl vypovězen z Vratislavi a posléze ze země, byl příbuzný nevyššího purkrabí Jan Antonín Schaffgotsch, hlavní představitel habsburské vlády ve Slezsku. V únoru 1741 se uchýlil do Prahy, ale klid zde nenalezl. Proti Marii Terezii, dědičce Karla VI., vystoupily s územními nároky další mocnosti a bavorský kurfiřt, který vznesl nárok na český trůn, vpadl v listopadu 1741 s pomocnými francouzskými sbory do Čech, obsadil Prahu a nechal se provolat českým králem.
...