Poslední Lucemburk zaujímá v dějinách portrétu zvláštní místo. Dochovalo se totiž množství jeho podobizen a stranou přitom nezůstalo jediné odvětví figurálního umění. Kronikář Eberhard Windecke četnost panovníkových portrétů vysvětlil krásou císařovy ztepilé postavy a ušlechtilé tváře. Zikmundův nevšední zjev dosvědčuje i Aeneas Sylvio Piccolomini, který však chválu fyzické podoby ihned koriguje výčtem panovníkových méně sympatických rysů povahových, od sklonů k pijáctví a záletům po neplnění slibů a lstivost.
...
‣Více