Pro mocenské postavení Vratislavi, která se nemohla opírat o charisma knížecí moci, mělo klíčovou roli prosazení představy pozdně středověkého Slezska jako celistvé země se společnou identitou a respektovaným centrem.
Zemřel zlořečený arcikacíř mistr Jan Rokycana. Nápis na předním přídeští vratislavské městské knihy z roku 1471 předcházel stránkám běžné denní agendy a pokračoval v téměř v triumfálním tónu vylíčením skonu Jiřího z Poděbrad. Ještě nedávno přitom žila Vratislav v ovzduší prodchnutém strachem vyvolaným katastrofální porážkou v bitvě u Frankenštajnu (Żąbkowic Śląskich). Ztráty vzniklé rozprášením městské hotovosti i najatých žoldnéřů poděbradskými zálohami znásobilo zajetí příslušníků předních městských rodin. Obec musela prosit o vykoupení svých zajatců a doufat, že vítěz nevyužije momentálního oslabení k jejímu definitivnímu pokoření. V dusivé atmosféře plné obav bylo třeba označit viníky. Jednou z nejvýznamnějších obětí se stal hlavní kazatel ve farním chrámu svaté Alžběty Mikuláš Tempelfeld, který údajně vehnal měšťany do zbrklého vojenského tažení. Kazatelův pád podlomil vliv celé jeho „strany“ a konšelé si alespoň uvolnili ruce k lavírování mezi českým králem a jeho nejednotnými protivníky. Následný vstup Matyáše Korvína do války proti Poděbradovi museli vratislavští měšťané vnímat jako zásah vyšší moci, zvláště, když v relativně krátké době po jeho olomoucké volbě zemřeli oba hlavní představitelé kališnických Čech. Vratislav tak dál v očích svých obyvatel zůstávala vyvoleným městem.
...