- biskup
Již v Homérově Íliadě jsou bozi vzýváni jako „strážci úmluv“ (episkopoi harmoniaón, XXII, 255). Ve staré řečtině měl episkopos význam „ten, kdo nazírá; dohlíží“ (se sémantickým rozpětím „strážce, slídič, učitel“). Jedná se o složeninu odvozenou od slovesa skeptomai „pohlížím, pozoruji; rozvažuji, zkoumám“ (odtud pochází skepse „nazírání s jedinou jistotou, že nevidíme všechno“, skeptik). Z četných dalších kompozit uveďme alespoň alfitoskopos „věštec z ječné kaše“, asteroskopos „hvězdopravec“, hépatoskopos „věštec z jater“, thynnoskopos „pátrač po hejnech tuňáků“ nebo sýkoskopos „hlídač fíkovníků“. Patří sem i archeoskopos (titul církevního hodnostáře ze 4. stol. př. n. l.). S nástupem křesťanství, jež se zpočátku šířilo výhradně prostřednictvím řečtiny, se episkopos případně chórepiskopos („venkovský dozorce“) stali hlavními oblastními strážci a správci ve věcech vyznavačství nové víry. Latinizovaný tvar episcopus „dozorce; biskup“ (glosovaný jako speculātor „slídič, zvěd“) byl později různě modifikován do národních jazyků: např. franc. évêque (ze stfr. ebisque), něm. Bischof (starohornoněm. biscof), starosaský tvar biskop (biscop) přešel podle etymologa Václava Machka do češtiny patrně díky prvnímu pražskému biskupovi Dětmarovi (Thietmar, † 982), který byl Sas. V srbochorvatštině se pak objevil biškup a ve slovinštině již jen minimalistický škof. Ojediněle se v českém prostředí vyskytly i překlady respektive výklady biskupského titulu, např. v prostředí Jednoty bratrské to byl „pozorce, dohledatel“, ale širší obliby tyto tvary nedosáhly. — Biskupica nebo biskupnica byla církevní daň odváděná biskupovi, „desátek“; slovenský evangelický kněz a spisovatel Jozef Miloslav Hurban (1817—1888) ve svém díle Gottšalk (1861) dochoval kromě toho také výrazy podajnica a kláštornica.
dasik@nln.cz