Zpráva o podepsání mnichovské dohody přinesla velké části světové veřejnosti, obávající se vypuknutí války, obrovskou úlevu, pro českou společnost však znamenala těžkou ránu.
Na rozdíl od obyvatelstva v zázemí ovšem vojákům a důstojníkům mobilizované armády na nějaké truchlení nezbyl čas. Všechny jednotky urychleně vyklízely obranná postavení a snažily se zachránit co nejvíc materiálu. Armáda měla také propustit vojáky německé národnosti a ty, kteří měli bydliště na obsazeném území, dále vypomoci při evakuaci a posléze i při zemědělských pracích. Navíc se počítalo s brzkou demobilizací obrovské půldruhamilionové masy vojska, což byla sama o sobě složitá operace. Především ale vojáci museli zajistit nové hranice, zprvu na Těšínsku, jehož vydání si ultimativním způsobem vynutili Poláci, a krátce poté i ve východní polovině státu, kde s rozsáhlými územními požadavky vystoupilo Maďarsko. V průběhu října a listopadu došlo k řadě potyček a několika větším střetnutím s maďarskými a polskými záškodníky i pravidelnou armádou. Když se koncem roku situace konečně trochu ztišila, vojáci netušili, že klid bude trvat jen velmi krátkou dobu.
...