„‚Ale koho ještě máte zde slavného?‘ ptám se zas pana hostinského. ‚Nu našeho představeného.‘ – ‚A jak mu říkají?‘ – ‚Mr. Darwin.‘ – Nové příjemné odkrytí… I nelenil jsem déle a zaměřil kroky k jeho sídlu.“
Tak líčil na podzim 1876 profesor filosofie a estetiky Josef Durdík (1837–1902) svou cestu do Downu v téměř reportážním článku o neplánované návštěvě Charlese Darwina při letním pobytu v Anglii. Poté, co ho sluha v livreji uvedl do haly, obložené knihami a prosvětlené okny z honosné zahrady, došlo k vlastnímu setkání. Tu vstoupil do dveří muž, jehož jsem hned poznal. Pokročil jsem jemu vstříc a bez dalších poklon oslovil jej: Vy jste Darwin! „Yes, I am Darwin,“ odvětil mi… Durdík neskrýval nadšení a povznášející dojem, jaký na profesora regionální univerzity vzdálené monarchie učinilo setkání s proslulým velikánem. Včetně zadostiučinění, že sám jeho nauku doma propagoval. Jeho jméno je pověstno, náleží k výkřikům dne, stalo se heslem stran a straniček, a jakž při každé nové pravdě bývá, též předmětem nedorozumění o ztroskotání mravního řádu.
...