Mandát krále Václava IV., jenž vstoupil do dějin jako Dekret kutnohorský, přišel 18. ledna 1409 jako blesk z čistého nebe.
Překvapil nejen rektora třífakultní univerzity, děkana artistické fakulty, jež tvořila největší a nejživější úd univerzitního těla, a všechny německé mistry, kteří na pražské alma mater působili. Překvapil dokonce i velkou část mistrů, kteří patřili k českému univerzitnímu národu. Spory filosofické povahy, jež na univerzitě zuřily již několik let, byly výrazem akademické svobody, do níž se pod tlakem nereformně naladěných kanovníků pražské kapituly snažil zasahovat pouze arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka. Ačkoli střety o Jana Viklefa a o pojetí univerzálií nabývaly na síle a ačkoli radikálové začali v rámci akademické debaty zpochybňovat i učení o svátosti oltářní, přesto nikoho z nich nenapadlo, že by mohly vést k zásadním změně jak na univerzitě, jež byla co do zájmu studentů nadále nejvýznamnějším středoevropským učením, tak v celém království.
...