- kardinál
Hned po římském biskupovi alias papeži je nejvyšším církevním hodnostářem kardinál, titulovaný od nařízení papeže Urbana VIII. v roce 1644 jako eminence (staromilecky též eminencí, z lat. superlativu eminentissimus „velevynikající“). A výsadu nosit rudý kardinálský klobouk s širokou krempou přidělil papež Inocenc IV. roku 1245. Od roku 1059, po dekretu papeže Mikuláše II., se při tzv. konkláve (shromáždění v uzamčených prostorách) scházejí kardinálové k papežské volbě. Původně se jednalo o duchovní, kteří byli přidělováni k titulárním kostelům pokládaným pro církevní život za hlavní neboli cardinālis („stěžejní, podstatný“); toto adjektivum je odvozeno od podstatného jména cardō (gen. cardinis) „stěžej, čep dveřní; točna, osa; stěžejný bod; pivot“. Již substantivizovaný titul posvětil mnohem později jako oficiální teprve papež Pius V. roku 1557. Půvabnou bakalářskou etymologii přináší Jungmannův slovník: „Kardinálové odtud se jmenují, že blízko papeže býti, a jeho jako cardines (stežeje) dvéře vzepírati mají.“ Pouť tohoto výkladu je krkolomná, neboť byl přejat od Samuela Bogumila Lindeho (Słownik języka polskiego, 1808), který odkazuje na Roczne dzieje kościelne (1603), což byl překlad Piotra Skargy (1536—1612) dvanáctidílné práce s názvem Annales Ecclesiastici a Christo nato ad annum 1198 od církevního dějepisce a rovněž kardinála Cesara Baronia (1538—1607). — Kardinální ctnosti, za něž jsou od platónské nepaměti pokládány „moudrost, statečnost, umírněnost a spravedlnost“, vlastnosti mající za všech věků staromódní nádech, byly za kardinální, tedy „podstatné, stěžejní“ (cardinales virtutes), případně „prvotní, prvopočáteční“ (principales virtutes), označeny až milánským biskupem Ambrožem († 397); takovéto přidělení ochranné nálepky se dnes nazývá prostě branding.
dasik@nln.cz