Dějiny a současnost

Celá řada notoricky známých fotografií z podzimu 1938, které čtenáři znají mnoho let, mohou nyní nalézt v původním zdroji díky českému vydání zajímavého díla Se VII. sborem do šumavských Sudet. Pamětní kniha na velkou dobu (přeložil Václav Chabr, ZR&T, Plzeň 2008). Jde o překlad propagační publikace, kterou původně vydalo v roce 1939 velitelství zmíněného sboru ve spolupráci s ústředním nakladatelstvím NSDAP v Mnichově. Po kratičkém propagandisticky laděném textu následuje množství snímků. Mnohdy nádherná žánrová krajinářská "zátiší", za která by se nemusela stydět žádná kniha fotografií od renomovaných uměleckých fotografů, jsou prokládána neméně zdařilými snímky vojenské techniky, záběrů z každodenního života vojáků i šumavských obyvatel a pochopitelně i průběhu obsazování vymezeného území. Ostře "protičeských" snímků najde čtenář jen pár a také v textu je nenávistných výpadů pramálo. Publikace byla především upomínkou, která má sloužit jako památka pro muže v uniformách, a snad i vzbudit trochu nostalgie. Pečlivá práce propagandisty je však přesto znát — právě nenásilnost podání spolu se zásadou "méně je někdy více" způsobuje, že zachycené události vyznívají naprosto samozřejmě, jakoby v "nové době" již nebylo nutné "strašit hrůzami včerejška". Překlad pro dnešního českého čtenáře doplnil krátkým doslovem Miroslav Hus. Vedle připomenutí historických faktů z "českého pohledu" mimo jiné uvádí i krátké medailonky osudů velících německých generálů i samotného VII. sboru. (zmar)

Nositel Pulitzerovy ceny z roku 2001, americký spisovatel Michael Chabon vstoupil svým posledním románem Židovský policejní klub (přeložili David Záleský a Markéta Záleská, Odeon, Praha 2008) na půdu alternativních dějin. Leckomu může kniha připadat pouze jako autorův hold americké drsné škole a Raymondu Chandlerovi zvlášť, ovšem za strhujícím detektivním příběhem se skrývá ještě další rozměr, který právě z Chabonovy knihy činí zcela originální četbu. Autorovi se hlavním východiskem stal skutečný návrh amerického ministra vnitra Harolda Ickese z roku 1940 poskytnout židovskému obyvatelstvu část Aljašky k osídlení. Tento návrh rychle zapadl, ale Chabon díky němu stvořil zcela fascinující alternativní realitu: aljašský Distrikt Sitka, který je po padesáti letech svého trvání náhle ohrožen svými původními zakladateli z USA, kteří si svoji pohostinnost rozmysleli. Prostřednictvím detektivního příběhu se tak čtenář jaksi mimoděk seznamuje s dějinami Židů na Aljašce a s osobní historií hlavních hrdinů. Právě tyto exkurze do historie postav a rodinných židovsko-aljašských klanů spolu s výbornými dialogy činí z Chabonovy knihy víc než jen obyčejnou detektivku. (eb)

Na počátku byl rozhlasový pořad, v němž vedla Petruška Šustrová rozhovory s překladateli z nejrůznějších jazyků. A na konci minulého roku vyšla kniha s příhodným názvem Služebníci slova (Pulchra, Praha 2008), která je přepisem těchto rozhovorů. Hosté pořadu (proběhlo k jedné stovce rozhovorů) i knihy (41, včetně samotné autorky nápadu) zahrnují všechny překladatelské generace, i když samozřejmě ta starší převažuje — a po právu. Nástrahy jazyka totiž překladatel zvládá především praxí. A i "historky" od překladatelského stolu jsou pak mnohem "vypečenější", jdoucí skutečně k jádru věci a nelavírující ve vlastních zmatcích a důležitosti. Jazyk je tu však brán nejen jako nástroj, ale především jako zdroj největšího potěšení. Možná vás při čtení napadne mnoho jiných otázek, na které byste se nejraději svého oblíbeného překladatele zeptali, a ony v předkládaném rozhovoru nezazněly, ale to knize neubírá na tom, že představuje velmi živě ty, kteří po celý (nejen profesní) život zpřístupňují českým čtenářům literární díla ze všech možných i nemožných jazyků. Za neoddiskutovatelný přínos knihy (i vzhledem k rozhlasovému vysílání) můžeme považovat také to, že zpovídaní překladatelé dostali tvář — kniha je totiž doplněna černobílými celostránkovými fotografiemi představovaných "služebníků slova". (ivc)

Nakladatelství Bor sice od svého založení (2000) sídlí v Liberci, avšak původně se jeho produkce zaměřovala na literaturu tematicky či autorsky spjatou s Náchodskem. Záhy se ale záběr vydávaných knih rozšířil na celou oblast mezi Ještědským hřbetem a Orlickými horami. Zajímavou edici tvoří knihy pověstí — dva poslední svazky Pověsti od řeky Smědé. Lidová vyprávění z Frýdlantska a Jizerských hor (2007) či Od Homole k Hejšovině. Lidová vyprávění z kladského pomezí (2006) připravila Eva Koudelková, která je doplnila i vysvětlivkami a místopisnými přehledy. (ivc)