Zatímco první ročník DaS měl jenom deset čísel (začal vycházet v březnu 1959), druhý ročník byl již kompletní. Počátkem roku 1960 se redakce přestěhovala z budovy Orbisu na Vinohradech do Pálffyho paláce ve Valdštejnské ulici na Malé Straně, kde pak s přestávkou sídlila až do konce roku 1968.
Drobných změn doznala i redakční rada: v únoru se v ní objevil mladý historik Zdeněk Šikl, který se spolu s etnografkou Věrou Stáhlíkovou stal od léta 1960 redaktorem a od roku 1961 šéfredaktorem DaS. Právě Zdeňku Šiklovi se z nového časopisu podařilo během několika let vybudovat respektované periodikum, jehož obliba u čtenářů stále stoupala. Nový šéfredaktor se snažil pro časopis zajistit i náležitou grafickou podobu. Po celá šedesátá léta s redakcí spolupracoval grafik Jaroslav Kadlec (1928—1975), který DaS vtiskl zcela nezaměnitelnou, origninální podobu. I jeho zásluhou byla úprava časopisu nadčasová a ve své době moderní.
DaS svou přístupnou formou i rozsahem stále více ovlivňoval zájem veřejnosti o historickou knižní produkci. Zároveň napomáhal v průběhu šedesátých let rehabilitovat historii jako vědu, která není bezvýhradně poplatná vládnoucím režimům. Během šedesátých let se DaS postupně odpoutal od ideologických klišé a na jeho stránkách dostávali prostor autoři, kteří přinášeli do české a slovenské historiografie nové metody. V DaS se v té době objevovaly zprávy o aktuálním dění ve francouzské (škola Annales), německé a anglosaské historiografii.
Vedle příspěvků českých a slovenských historiků, z nichž řada byla dílčími studiemi pro práce publikované knižně, přinášel DaS také pravidelné rozhovory s významnými historiky, literárními vědci, historiky umění a představiteli akademických institucí a pedagogy. Nechyběly rovněž vlastivědné a uměleckohistorické studie, recenze nových knih, zprávy, glosy a diskusní příspěvky. Redakce časopisu se nevyhýbala polemikám a s postupným uvolňováním politické situace v průběhu šedesátých let se DaS dostával k dříve opomíjeným tématům a aktuálním zprávám reflektujícím tehdejší události.
Tyto trendy však podle názoru ideologického dozoru v aparátu KSČ odporovaly propagandistickému poslání časopisu, což vedlo k sérii konfliktů. V roce 1965 vyústily v zásah stranických orgánů a ustavení nové redakční rady, která měla mít větší pochopení pro politickou rovinu jednotlivých příspěvků (a fakticky působit jako ideologická cenzura prvního stupně). Tento zásah proti DaS patřil k nejostřejším pokusům o obnovení ideologické kontroly nad médii v první polovině šedesátých let, případ srovnatelný snad jen s obdobným osudem literárního časopisu Tvář.
(Pokračování příště)