Ještě před dvěma desítkami let všem maturantům hrozilo, že budou muset jako když bičem mrská povyprávět v jazyce našeho velkého a blahosklonného slovanského bratra o Petrohradě, pardon, o Leningradě. A pominout nemohli ani dva jezdecké pomníky zakladatele města Petra I. Velikého, který, ač původu nedělnického, hodil se do koncepce sovětských dějin velikášství. Obzvláště skulptura mladší je téměř poznávacím znamením města na Něvě, a to nejen pro oko — takzvaný Měďnyj vsadnik (Měděný jezdec) vstoupil i do literatury a inspiroval nejednoho spisovatele (Puškin, Mickiewicz, Ivanov). Monumentální socha druhá horko těžko hledala své místo v krátkodobé paměti nebohého maturanta v rámci výčtu leningradských pamětihodností a jejich tvůrců. Obě však patří nejen do (podrobnějších) učebnic dějin umění zabývajících se 18. stoletím, ale především tvoří nedílnou součást procesu utváření obrazu imperátora Pjotra.
...