- kostelník
Zakřišťan (dnes sakristián) a dále ještě zvoník jsou v Jungmannově Slovníku ekvivalentem kostelníka, jenž je "zprávce neb služebník kostelní". O století a půl dříve gramatik a lexikograf Jan Václav Rosa († 1689) ve svém Thesauru uvádí, že kostel znamenal v dávných dobách "kosti steł" čili hřbitov, německy Kirch hoff (Vokabulář webový). Jde o příklad bakalářské etymologie. Jungmann naproti tomu již věcně rozkládá, že kostel je z lat. castellum, tedy "hrad, protože první kostelové na hradech pro jistotu před pohany stavěni byli". Lat. castellum "(malá) tvrz, pevnůstka, bašta", které je deminutivem od castrum "opevněné místo, pevnost, tvrz, hrad; tábor", se objevuje také např. ve francouzském château "zámek" nebo anglickém castel "hrad". Ve starší češtině se dochoval kaštel (i kastel) "tvrz, hrádek, zámek, zemanské sídlo, dům". Nepanuje úplná shoda, jestli byl kostel původně výraz pro hrad a teprve později se přenesl jen na "kostel" na hradě (podle etymologa Františka Kopečného, 1952), nebo byl od počátku rozlišován hrad (byl podržen starý název) a nový pojem pro "chrám" z latinského výrazu pro správní mocenské a farní středisko (podle etymologa Václava Machka, 1968). Dodejme ještě, že kostel znamenal též diecézi a obecně i církev. Přitom právě stč. slovo cierkev až do 15. století mělo význam "kostel" (tak ještě Hus rozlišuje kamenný kostel a dřevěnou cierkev); oba významy se vedle sebe dochovaly dodnes v polštině (kościół "kostel; církev"). Do slovanštiny se stsl. crъky dostalo nejspíše prostřednictvím germánštiny (dnešní Kirche) snad od řeckého tvaru kyriaké ze spojení "dům Páně" nebo "shromáždění Páně". — Kostelnice je "žena kostelníka (sakristiána)", "jeptiška, která má na starosti úklid v kostele" nebo u Rubeše (1847) prostě "kostelníkova bába" (PSJČ). Kostelnička se v Její pastorkyni (1891) Gabriely Preissové sama charakterizuje: "mám pod dozorem kapličku a vodívám družky na funusy a proceství".
dasik@nln.cz