Na pražském Vítězném náměstí zůstává i po osmdesáti letech nezastavěný pozemek, který patří vysokým školám. Stále není jasné, kdy a jak bude dokončeno náměstí velkoryse navržené profesorem Antonínem Englem.
Jedné červnové neděle roku 1925 se na dejvických pláních za hojné účasti akademických funkcionářů, studentů i veřejnosti konala slavnost položení základního kamene. Na výzdobě, heslech i projevech bylo dobře znát, že od založení samostatného státu uplynulo teprve sedm let. Slavnosti konané u příležitosti oslav šedesáti let existence Spolku inženýrů a techniků dodala na lesku a vážnosti přítomnost prezidenta T. G. Masaryka, předsedy vlády Antonína Švehly a primátora Karla Baxy. Sebevědomá prohlášení akademických hodnostářů i zástupců státní správy se nesla v duchu hesla: Technika a inženýrství, toť pokrok, síla a základ blahobytu naší vlasti. Ve slavnostní řeči rektora ČVUT Vladislava Brdlíka zazněly i vážnější tóny odrážející válečnou zkušenost se zneužitím technických vynálezů: Toužíme postaviti učiliště věd technických, vědouce dobře, že zařízené ústavy a dílny jsou jen podmínkou, neboť duch pokroku musí zejména proniknouti tato místa. Pojí-li málo slov k sobě tolik požehnání a kleteb jako technika, je-li schopna tvořit i zabíjet, plodit bohatství i štěstí života jako smrt a ponuré trosky lidského díla, věřím, že tyto stavby porostou do doby, kdy technické hrůzy zapadnou do nesmírné šíře dějin, kdy se civilizaci podaří dosáhnouti vznešeného cíle – odstraniti úplně bídu a útlak z této země... Po projevech byla skříňka se zakládající listinou spuštěna do otvoru v základním kameni uprostřed zamýšleného technického fóra a nad staveništěm zakroužila čtyři vojenská letadla. Nebývalý nárůst studentů v poválečných letech zdramatizoval a zviditelnil dlouhodobě neutěšenou prostorovou situaci české techniky. Stavební problémy školy opakovaně kritizovala veřejnost i tisk. V roce 1922 proto koncipovali rektoři obou pražských českých vysokých škol žádost adresovanou národnímu shromáždění, v níž vycházeli ze starších návrhů na zastavění letenské pláně od Čechova mostu. Důrazně požadovali, aby se nové budovy pro univerzitu i techniku nestavěly rozptýleně v různých částech města nebo na periferii. Po bouřlivých diskusích padla nakonec volba na nezastavěný prostor ve vznikajících Dejvicích, kde dostatečně velké parcely patřily pražské obci, takže stát je mohl koncem roku 1923 levně odkoupit.
...