Irská neutralita v letech 1939–1945 představovala značný problém pro Velkou Británii. Vyvrcholením irské neutrality byla kondolence ministerského předsedy Eamona de Valéry k Hitlerově smrti 2. května 1945.
Irsko, respektive dnešní Irská republika, bylo pod britskou nadvládou několik staletí a jeho poloha byla ze strategického hlediska pro Velkou Británii vždy velmi důležitá. V průběhu 19. století, kdy v celé Evropě vznikala národní hnutí a formovaly se moderní národy, došlo k tomu, že si Irové vypěstovali vůči Britům, respektive Angličanům, vztah více než chladný. Chápali je jako utlačovatele, a síla jejich protibritsky orientovaného nacionalismu se projevila zejména v první polovině dvacátého století. V roce 1921, po téměř dvouletém boji, uzavřeli vůdci irského hnutí za nezávislost s britskou stranou smlouvu, podle níž dvacet šest hrabství s převahou obyvatel katolického vyznání získalo statut dominia a šest hrabství s protestantskou většinou na severu ostrova zůstalo integrální součástí Velké Británie. Tehdejší ministr kolonií Winston Churchill do smlouvy také prosadil, že tři přístavy ležící na irském území, Lough Swilly, Berehaven a Cobh (dříve Queenstown), které byly klíčové pro britskou obranu, zůstanou pod správou Velké Británie. Důležitost právě této části smlouvy se ukázala v třicátých letech a během druhé světové války.
...