- princ
Díky pohádkosloví všichni od útlého věku víme, že princ a princezna jsou královské (nebo knížecí) děti. Princezny vymýšlejí krkolomné hlavolamy a neproveditelné práce, jen aby tím nejpronikavějším způsobem, zhola nepředstavitelným pro všechny dnešní ochranné spotřebitelské komise, skrznaskrz otestovaly jakost genetického kódu nastávajícího chotě. A princové při plnění zadaných úkolů nade všemi vynikají v obří hrdinskosti, předstihují se ve veledůvtipné důmyslnosti a přečnívají v nadbožské lidskosti (tedy ve vlastnostech výlučně pohádkových). Jedná se ovšem o poměrně nedávné obohacení našeho lexika z něm. Prinz, jež mělo původní význam „kníže“ a teprve v průběhu 17. století se zúžilo na „knížecího syna“. Do němčiny přišlo z franc. prince a to je z lat. prīnceps „předák, vůdce, hlava, náčelník; vládce, panovník, císař“ (<*prīmocaps, složeno z průhledného prīmus „přední, vpředu“ a capiō „beru, chápu se“). Římští prīncipes byli přední mužové, senátoři, velmožové, prostě šlechtici. A také se tak označovali vojáci stojící v prvním šiku manipulu (třetina kohorty), později se však z taktických důvodů ocitli až v druhém šiku za kopiníky. Česká nářeční princka vznikla krácením z noblesnější princesky (z fr. princesse „vládkyně“), která se později přechýlila na princeznu podle vzoru kněžna. Princek nebo princík jsou zaznamenány u Jungmanna jako zdrobněliny prince, „dědičný princ“ (kníže koruny) byl vlastně Erbprinz. Ve staročeštině byl princ královec, králevic nebo královic, princezna byla královna nebo králevna (a královna byla králová, králevá nebo samozřejmě královna). — Principista je žák principie (kdysi první třída střední „latinské“ školy), principál nebo principálka jsou majitelé kočovného divadla nebo cirkusu a principář je stoupenec principu, ať to stojí, co to stojí.
dasik@nln.cz