„...přesné a pravdivé vyprávění o všech význačných loupežných kouscích a nelidských ukrutnostech, které spáchali angličtí a francouzští lupiči na Španělích v Americe.“
Autobiografické vyprávění Alexandra Exquemelina – patrně se ale jednalo o pseudonym – nabízí unikátní pohled na život komunity, jejíž členové většinou postrádali schopnost i zájem svěřovat své zkušenosti papíru. Žádný z pozdějších autorů odborných i beletristických zpracování života pirátů se bez tohoto textu neobešel. O Exquemelinovi samém mnoho nevíme. Narodil se někdy kolem roku 1640; v roce se 1666 se vydal do francouzských kolonií v Americe jako řádný kolonista, ale nesnesitelné životní podmínky a tvrdé zacházení jej brzy přiměly k tomu, aby se přidal k bukanýrům. Strávil mezi nimi nejméně pět let a zúčastnil se slavných útoků na Maracaibo (1669) a Panamu (1670–1671). Prohlašoval o sobě, že byl důvěrníkem slavného Henryho Morgana. Poté, co opustil řady bratrů z pobřeží, pobýval ve Francii a Holandsku a na moři i na souši si získával obživu jako ranhojič.
...