Carlo Broschi zvaný Farinelli byl bezesporu nejznámějším pěvcem 18. století. Narodil se roku 1705 v malém městečku Andria nedaleko Neapole a jeho pěvecké nadání záhy objevil otec Salvatore. Chlapcův čistý hlas schopný zdolávat vysoké tóny učinil takovým navždy — dal syna kastrovat. Ve věku deseti let jej přivedl do učení k proslulému skladateli Nicolu Porporovi do Neapole. Farinelliho osud je až potud poměrně všední, spojený s mnoha podobnými jiných chlapců pocházejících většinou z chudších rodin, kde otcové povolili kastraci z finančních důvodů. Jejich dětem tím bylo zajištěno členství v klášterních sborech a umožněno studium kněžství. Nikde v Evropě nebyla kastrace legálně povolena, přesto paradoxně nejvíce chlapců-kastrátů určených pro pěveckou dráhu bylo v Itálii — hlavním sídle katolické církve. Církev si totiž vzala poučení z výroků apoštola Pavla: „ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily.“ Ženám však nebylo dovoleno na církevní půdě ani zpívat. Vysoké sopránové tóny tak zněly z úst kastrátů, jejichž hlasy byly přirovnávány k hlasům andělů. Jaká však byla daň za takto dokonalý hlas? Operace byly prováděny mezi sedmým až devátým rokem chlapce. Nejdříve mu bylo podáno opium či jiné narkotikum a tělo položeno do horké vody — to vše pro zmírnění bolesti při odstraňování pohlavních žláz. Mnozí se po narkotikách již neprobrali, jiné postihla infekce, která někdy vedla až ke smrti. A jen málo z nich dosáhlo úspěchu, peněz a slávy.
...