Ze 13. století se ve střední Evropě zachovalo jen málo dřevěných soch. I ty známé jsou stylově natolik rozmanité, že lze jen obtížně rekonstruovat dílenské okruhy, o kontinuitě uměleckého druhu nemluvě. Jsme proto odkázáni na relativně malý počet komparací, kompenzovaný ovšem velkým geografickým záběrem. Už proto si Aleš Mudra za svou knihu — v českém uměleckohistorickém kontextu pionýrský čin — zaslouží respekt. Kromě nevábného materiálového základu vstoupil i na nejistou půdu klasifikace sochařství "mezi" románským a gotickým uměním. Dějiny umění jsou totiž k používané terminologii (gotika, baroko atd.) a jejímu "biologickému" členění (raný, vrcholný, pozdní) stále skeptičtější. Limity pojmů "pozdně románský" a "raně gotický" existují a autor je naštěstí také vnímá.
...
Aleš Mudra, Kapitoly k počátkům řezbářské tradice ve střední Evropě, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v nakladatelství Tomáš Halama, Praha 2007, 256 s.