Znovu a znovu se Martin Nejedlý vrací ke svému zamilovanému tématu. Po strhující kapitole v knize Fortuny kolo vrtkavé a sérii studií v odborných časopisech i v příležitostných sbornících tak zatím naposledy učinil v obsáhlé publikaci, kterou původně předložil jako habilitační spis. Tomuto určení odpovídá příslušný aparát, čítající celkem 1676 poznámek, imponující seznam základních pramenů a (převážně francouzské) literatury i místy až příliš detailní analytické výklady, občas opakující již řečené. Snad jen rejstřík chybí. V časech, kdy jsou jako habilitační práce leckdy podávány zjevné kompilace nebo účelově spíchnuté sešity, musím před autorovou vědeckou poctivostí, upomínající zřejmě na nenávratně zmizelé požadavky na univerzitního učitele, smeknout. Bylo by chybou se domnívat, že Nejedlý tentokrát nabízí nezáživné, pozitivisticky laděné dílo. Něco takového snad ani neumí, či — přesněji řečeno — ani umět nechce. Ve shodě se svými teoretickými zásadami naopak na řadě míst kritizuje badatele, „kteří si občas ještě myslí, že co se nenajde v úředních dokumentech, nemělo cenu v životě a nepatří do knih o dějinách“. V opozici vůči nim konstruuje svůj text zcela programově jako literární dílo, toužící odhalit čtenáři smysl událostí a jevů v náležitých souvislostech a „ještě mu přitom poskytovat poutavou četbu“. Názvy všech dvanácti kapitol jsou např. inspirovány středověkými floráři a již na první pohled vyjadřují úsilí komunikovat se zdánlivě mrtvou kulturní epochou.
...
Scriptorium, Praha — Dolní Břežany 2007, 504 s., 420 Kč