Dějiny a současnost

Dvě odlišné publikace vydalo nakladatelství P3K v Praze — první z nich je vysokoškolská učebnice autorského kolektivu pod vedením Jiřího Tomeše, Davida Festy a Josefa Novotného Konflikt světů a svět konfliktů. Střety idejí a zájmů v současném světě (Praha 2007). Téma je to bezesporu aktuální a podobná příručka navíc při výuce politické a regionální geografie zoufale chyběla. V tomto okamžiku by historici neměli pohrdavě krčit nos nad značnou odlišností geografického a historického přístupu k dané problematice. Metody a metodologie, jež s sebou matematicky uspořádané myšlení geografů přináší, jsou velmi důležité pro komplexní vnímání složitých modelů nedávných i současných konfliků. A tak tabulky, mapy, grafy, čísla vypovídají o dnešním světě poučenému čtenáři mnohdy více než dalších zhruba tři sta stran textu. Přesvědčit se může každý sám. (lic)

Druhou publikací je překlad části knihy rabiho Löwa Netivot olam, který vychází pod názvem Stezka návratu. Výběr z knihy Netivot olam (přeložil Jan Divecký, Praha 2008). Jedná se o další dílo z edice judaik Sifrej Maharal, které nakladatelství P3K vydává. Maharal je vlastně akronym pro rabiho Jehudu Liva ben Bacalela, nám známého jako rabi Löwa, spojeného s tajemnými legendami kolem Golema. Tento významný učenec působil na přelomu 16. a 17. století jako vrchní pražský rabín a je pohřben na Starém židovském hřbitově na Josefově. Jeho pražské působení je tedy časově shodné s vládou císaře Rudolfa II. a také s pobytem některých významných osobností na jeho dvoře. Stezka návratu je však hlavně krásným a stále nesmírně platným textem pro všechny lidi, kteří se zamýšlejí nad svým životem. V tomto výboru jsou zahrnuty čtyři cesty — služby, dobrodiní, štědrosti a návratu. Tento svět snad více než kdy jindy potřebuje slyšet, že náš život není jen prchavý přelud a že je nutné o něm přemýšlet. Třeba s rabim Löwem. (rub)

V loňském roce jsme si připomínali výročí Charty 77. Byla napsána řada článků, proběhlo mnoho besed a konferencí. Nyní vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR ve spolupráci s oddělením edice FF UK sborník Charta 77. Od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci, 1977—1989 z konference, která se odehrála v Praze v březnu 2007. Příspěvky jsou v originálních jazycích, doplněny abstrakty. Práce na takovýchto sborních bývá nevděčná a editorsky náročná. Je však dobře, že byla vykonána, ve více než pětadvaceti příspěvcích si jistě každý, koho dané téma zajímá, najde své. (rub)

K dějinám českého divadla a literatury ve druhé polovině 20. století vyšly v poslední době hned dvě vzpomínkové knihy. Knižní rozhovor s Vladimírem Justlem, dlouholetým uměleckým šéfem poetické vinárny Viola a nakladatelským redaktorem (SNKLHU a Odeon), vedl literární historik Jiří Holý — Ozvuky času... (Praha 2007). Justlovo vzpomínání na básníky Vladimíra Holana, Jaroslava Seiferta, Jana Skácela či Františka Hrubína je na mnoha místech prokládáno úryvky z korespondence těchto osobností adresované Vladimíru Justlovi. V rozhovoru je vždy velmi důležitá osoba tazatele a té se Jiří Holý ujal nadmíru dobře. Vhodně kombinuje otázky spojené s Justlovým osobním i profesním životem (velmi zajímavé jsou například pasáže věnované Justlovu angažmá v Československé straně lidové po roce 1945, vzpomínky na výtvarníky, se kterými se setkal coby nakladatelský redaktor, miniportréty herců, kteří vystupovali v pražské Viole atd.) a zároveň jej koriguje a doplňuje o vlastní postřehy. Výsledkem je živý rozhovor, který se čte jedním dechem a zřejmě se stane i nepřehlédnutelným pramenem k dějinám českého divadla a literatury ve druhé půli 20. století. (eb)

O to větším zklamáním je kniha vzpomínek divadelního historika a pedagoga Františka Černého Divadlo v bariérách normalizace (1968—1989) (Praha 2008). Autor v sobě nezapře vědce a odborníka na dějiny českého divadla, a tak máme před sebou více než osobní autorův pohled na dobu, kterou prožil, spíše letmý přehled dějin českého divadla v uvedeném období, doplněný o několik medailonů výrazných hereckých osobností (Marie Tomášová, Rudolf Hrušínský). Dobře vedený rozhovor by možná v tomto případě o autorovi a době vypověděl mnohem více. (eb)