Claudiův životopis byl již nejednou zpracován, ví se, že měl velmi neveselé mládí, že ho jeho fyzické postižení — vada řeči a chůze, tik v obličeji — i duševní nezralost a podivná povaha vystavovaly častému výsměchu. Jeho vlastní matka se za něj styděla, v rodině a okolí byl spíše trpěn než brán vážně. Císař Augustus se podivoval, že člověk, který umí tak pěkně deklamovat, může za jiných okolností působit dojmem naprostého hlupáka. Na jedné straně se Claudius totiž věnoval vědám, zejména historii, na straně druhé se v občanském životě choval neprakticky a směšně. Tento handicap ho hnal do uzavřených prostor knihoven a soukromí. Avšak snad právě tomuto útěku vděčí za to, že přežil Tiberiovu i Caligulovu vládu, po jehož vraždě byl vyzvednut na císařský trůn. Ukázalo se, že není tak neschopný, jak se dosud jevil, říši vládl rozvážně, i když ne vždy bez známek jisté nevyzpytatelnosti, směšnosti a zbrklosti. Říše byla až podivuhodně stabilní a dá se říci, že v té době dosáhla jednoho ze svých vrcholů. Lid byl spokojen.
...