Z Vašeho díla máme dojem, že jste historikům nakloněn pro jejich kulturní poslání, že však se současně díváte na jejich možnosti se značnou skepsí?
"Lidé nemají trpělivost naslouchat mu v době, kdy je již nashromážděno tak nepřehledné množství poselství dávných i nových, že je jich překřikující se sdělení jsou nevnímatelná. Už dnes jsou dějiny jen tenká šňůra pamatovaného nad oceánem zapomenutého, ale čas kráčí a přijde doba vysokých letopočtů, jež nezvětšená paměť jed notlivcova nebude vůbec s to pojmout; celá staletí a tisíciletí budou z ní proto vypadávat, staletí obrazů a hudby, staletí objevů, bitev, knih, a bude to zlé, protože člověk ztratí ponětí o sobě samém..."
Historik je tedy podle Vás jakýmsi moderním Don Quichotem, který se snaží zastavit zapomínání, jež však je nevyhnutelné. Mohl byste našim čtenářům uvést nějaký konkrétní příklad, jak plynutí času způsobuje již po krátké době nedorozumění mezi lidmi?
"Pro... [mladou generaci] já a moji vrstevníci splýváme v jedinou nerozlišenou masu a jsme pro ně všichni deformováni stejně nesrozumitelnou hantýrkou, stejně přepolitizovaným myšlením, stejnými úzkostmi (jevícími se jako zbabělost či strach), stejně podivnými zážitky z jakési černé a jim už vzdálené doby. Už jim ani nestojí za to rozlišovat, kdo z nás oné době přidával na tíži a kdo z nás se snažil tu tíži vlastními rameny odvalovat. Není to pro ně zajímavé, protože dnes už ji dějiny odvalují samy a bez nás..."
Z románu Žert, vydaného nakladatelstvím Československý spisovatel, 2. vyd., Praha 1968, (str. 254, 241, 48 a 65) vybral a otázkami doplnil F. Svátek.