Sousloví camera obscura označuje "temnou komoru", později přenosnou krabici podobnou prvním kamerám s otvorem ve stěně. Procházející světelné paprsky (na rozdíl od laterny magiky nejsou vyvolávány umělým zdrojem) vykreslují převrácený obraz reality na protější bílou stěnu. Aparát na světlokresbu mohl vzniknout až po zodpovězení otázek po původu světelných odrazů a principech lomu světla. Dioptrika provokovala asijské i evropské filosofy od 5. století před Kristem (v čínských filosofiích sledoval jako první různé metamorfózy světla Mo-c, Lung, v evropské tradici pak Aristotelés). Mimo různých teoretických a ideových podkladů jsou v historii myšlení podstatné dva zlomy, které umožnily zkonstruovat zázračnou komoru/kameru. První z nich inicioval arabský učenec Abu Ali al-Hasan ibn al-Hasan ibn al-Haytham řečený Alhazen, který zkoumal obraz vytvořený malou dírkou, dokázal přímočaré šíření světla a vysvětlil nejen fyzikální podstatu světla, ale i zákonitosti lidského vnímání. Teoretická bádání se odrazila v praxi po vydání spisu Magiae Naturalis (1558). Giovanni Battista della Porta v něm popsal principy fungování temné komory a načrtl její model. Definice se objevila mezi mnoha poučkami na pomezí vědy a magie, které pojednávají například O prostředcích, používaných v domácnosti, z nichž plyne blahobyt, O líčidlech a jiných prostředcích ke zvýšení ženské krásy, O vzniku některých zvířat nebo O vážení těles.
...