- Unifikace a demokracie. Nedá mi to, abych se nevrátil k návrhu na jednotnou evropskou učebnici dějepisu. Pořádná diskuse na toto téma u nás neproběhla, omezila se pouze na několik výroků v novinách. Přitom celý nápad úzce souvisí s obecnějšími evropskými tendencemi i s aktuálním tázáním po smyslu humanitního vědění. Představu, že se lze ve "vyšším", přesněji politickém zájmu shodnout na kanonizovaném a závazném výkladu dějin, byť zatím v rovině učebního textu, pokládám za mimořádně nebezpečnou. Vychází totiž z pojetí jediné přípustné pravdy, směřuje proti názorové pluralitě a ve svých důsledcích zpochybňuje charakter historie jako vědeckého oboru, který bez opravdu svobodné diskuse může nanejvýš živořit. Zároveň pomíjí naprosto zásadní a znepokojující otázky. Kdo by o takzvaně správném pojetí evropské minulosti a o obsahu dějepisné látky rozhodoval? Nějaká komise Evropského parlamentu? A copak je vůbec možné dějiny "odhlasovat" a popřít odlišnou historickou zkušenost příslušníků rozmanitých národů a států i milionů vnímavých jedinců? Máme ještě v době postupující unifikace vůbec právo na dějiny? A není pokus o jednotnou učebnici, příznačně zrozený v německém prostředí, i reakcí na absurdní postmoderní tezi, že dějiny neexistují a my jen vytváříme více či méně fiktivní obrazy minulosti?
...
A na závěr: PF 2008 (bude osudový nebo osudný?).