... Rekreační koupání ve volné přírodě a posléze i plavání jako sport přineslo sebou potřebu vhod ného oblečení, které by umožňovalo více pohybu. A tak koncem minulého a začátkem tohoto století zahrnuli módní tvůrci do svých kolekcí i koupací úbory...
Ženský koupací úbor sestával z dlouhých nařasených kalhot a z jakési tuniky s dlouhým, později krátkým rukávem, která kalhoty zčásti překrývala a byla doplněna páskem. K plavkám patřily také koupací střevíce a čepice, ponejvíce baretového tvaru s náběry. Postupně se řasení kalhot zjednodušovalo a nohavice zkracovaly, čímž poprvé móda dovolila ženám ukázat nohy.
Radikálnější odhalování dalších částí těla mělo pomalejší průběh. Ještě v roce 1925 čteme v naučném slovníku pod heslem koupací oděv toto: „U mužů sestává z krátkých kalhot, obyčejně trikotových, popřípadě ještě z pláště z bavlněné látky smyčkové, který se obléká, jde-li se do koupele nebo z ní na větší vzdálenost. Ženy používají kalhot po kolena sahajících a se živůtkem bez rukávů spojených, k nimž se připíná někdy kolem boků ještě kytle. Popřípadě i ženy používají podobných plášťů jako muži.”
Po mnoho let zůstávala u dámských plavek zakryta stehna malou sukničkou, která sahala nad kolena. Další zvrat v koupacích oblecích znamenalo rozšíření trikotu, zpočátku bavlněného, později vlněného. V roce 1928 vypadaly dámské plavky z úpletu poněkud jako dnešní šaty s minisukněmi. Měly nejčastěji pruhovaný živůtek bez rukávů s hlubším výstřihem, prodloužený pod pas. Živůtek na bocích přecházel v krátkou sukničku, pod kterou byly přiléhavé kalhotky. Plavky měly obvykle pásek na přezku. Krátce po druhé světové válce se poprvé objevily dvoudílné dámské plavky — tzv. bikini, sestávající z nízké podprsenky, obvykle bez ramínek, a z malých kalhotek, sahajících hluboko pod pás. Není bez zajímavosti, že dvojdílný koupací oblek velmi podobný právě bikinám je znázorněn na mosaice v Piazza Ámerina na Sicílii a pochází ze 4.—5. století. Tedy nic nového pod sluncem — řekl by Ben Akiba.
Dějiny a současnost č. 7/1967, s. III—IV