Zalistujeme-li turistickým průvodcem, dočteme se, že románskou rotundu sv. Jiří a sv. Vojtěcha na Řípu obnovil roku 1126 kníže Soběslav I. na paměť vítězství nad římským králem Lotharem v bitvě u Chlumce. V odborné literatuře je pak věnována pozornost otázce, jak mohla svatyně vypadat před rokem 1126 a zda je válcová věž současná s lodí, či nikoliv. Každé stavební dílo však prochází od svého vzniku nepřetržitými změnami. Po pár desítkách let je potřeba minimálně vyměnit střešní krytinu a opravit fasády. Občas se něco zbourá, upraví nebo doplní. Uvědomit si tuto skutečnost je důležité. Mluvíme o románské rotundě, ale to, co vidíme, je výsledkem mnoha následných úprav.
Rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha
jako oblíbené místo výletníků
(fotografie z roku 1920)
O gotické ani barokní podobě rotundy nevíme skoro nic. V letech 1869—1881 došlo k velké opravě, při které byl nově proražen portál na jižní straně a zřízena velká okna v lodi. Před touto úpravou se vstupovalo dnes zazděným dveřním otvorem ze západu. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Roudnickém vydaný v roce 1898 říká, že „zevnějšek jest všecek hladce omítěn, pročež nelze poznati, je-li věž s lodí ve zdivu docela vázaná”. Na archivní fotografii z roku 1907 je vedle portálu vidět pod poškozeným místem starší pekovanou omítku. Za první republiky byly vnější omítky z poloviny otlučeny. V úpravě s částečně obnaženým zdivem si stavbu můžeme prohlédnout např. na přebalu třetího svazku Uměleckých památek Čech. K zásadní proměně fasád došlo v šedesátých letech 20. století, kdy se nejprve odstranily historické omítky. Archivní fotografie obnaženého zdiva dokládají, že rozsáhlé partie pláště byly vyzděny z cihel. Cihelné jsou i záklenky sdruženého románského okénka ve věži. Z písemných poznámek se dozvíme, že i kamenné zdivo bylo různorodé.
Po průzkumech došlo k tvrdé přestavbě. Na jejím počátku stál požadavek fasády romanizovat. Okenní otvory v lodi se zmenšily a byly vybaveny replikou románského ostění. Jižní portál nově zřízený v 19. století se vyboural a nahradil "románským". Reliéf sv. Jiří s drakem v nadpraží vstupu přestavbu fasád sice přečkal v původní poloze, ale po "odcírkevnění" stavby v sedmdesátých letech 20. století se ocitl v interiéru, aby nerušil. Korunní římsy jsou nové. Plášť od přízemí výše je kompletně přezděn. Zanikly nejen cihelné partie, ale i románské kvádříky ve druhém podlaží věže, které Václav Mencl po průzkumu vyhodnotil jako nejstarší dochované románské zdivo. Provedení nových opukových kvádříků spárovaných cementovou maltou je esteticky více než pochybné. S historickou podobou rotundy nemá nic společného.
O průběhu stavebních úprav v 60. letech výmluvně svědčí poznámky v zápisech z kontrolních dnů týkající se vnitřní dlažby. Zpočátku stojí opakované konstatování, že historická opuková dlažba je v pořádku, je pouze potřeba vyměnit několik prasklých dlaždic. Pak se dočteme, že historická opuková dlažba bude zachována a na stavbu přivezené pískovcové dlaždice se mají použít jinde, aby nevznikla ekonomická škoda. Další zápisy se o dlažbě již nezmiňují. V současné době je dlažba pískovcová.
V rámci "odcírkevnění" se rotunda změnila v památník. Z této doby pochází i socha mongoloidního pastevce symbolizujícího přeměnu kočujících Slovanů v usedlý zemědělský lid. Po roce byla 1989 rotunda vrácena církvi a obnovily se v ní pravidelné bohoslužby.
Na fasádě jsou trhliny, spárování je poškozeno, nový kámen je v relativně dobrém stavu, ale opuka v přízemních partiích zachovaného historického zdiva se vlivem venkovní expozice rozpadá. Oprava je nezbytná. Zatím na ni nejsou peníze, ale jde o tak prestižní památku, že lze doufat v získání nějaké dotace. Po zajištění trhlin budou fasády opět omítnuty. Omítka nejlépe odpovídá historické podobě rotundy a — což je velmi důležité — nejbezpečněji ochrání zbytky historického zdiva. Pokud bude někdo přesto omítnutím překvapen, nezbývá než apelovat na naše historiky umění, aby se více věnovali barevnosti a povrchovým úpravám historických staveb, protože rozšířené představy zatím pokulhávají za současným stavem poznání.