Ve Francii vyšel překlad pamětí československého diplomata Huberta Masaříka. Jejich český název V proměnách Evropy byl zčásti využit v podtitulu, francouzské vydání se jmenuje Poslední svědek Mnichova (Le dernier témoin de Munich: Un diplomate tchécoslovaque dans la tourmente européenne, 1918—1941). Je to nejen "lákavý", ale i docela případný titul, pokud bereme v úvahu čas publikace Masaříkových memoárů. Všichni před ním, kteří byli v Mnichově 29.—30. září 1938, nebo měli s mnichovskou konferencí a jejím mezinárodně- politickým přichystáním cosi významněji společného, už promluvili. Masařík psal paměti v šedesátých letech, na jejich konci byly téměř připraveny do tisku, ale normalizační atak proti historii a kultuře jejich vydání znemožnil. Dobrá věc se prosadila až o třicet let později. Hlavní editorskou zásluhu na tom měl Josef Tomeš. Rukopis potřeboval značné úpravy, vznikal i z náčrtů, autor jej různě doplňoval: Tomeš text musel zredigovat a ujednotit do sevřeného, přitom tématicky bohatého celku. Ve francouzském vydání mi však zmínka o složité historii Masaříkových pamětí chybí — přitom se dala vyvodit z Tomešova českého doslovu.
O francouzskou podobu pamětí se zasloužil prof. Antoine Marès. Přeložil je a opatřil předmluvou, citlivou, výstižnou, zároveň připravující čtenáře na obsah, zaměření a vyznívání pamětí, na jejich svědecká sdělení o dějích, které byly podstatné pro život menšího středoevropského státu a které asi Francouzům mnoho, či dokonce nic neříkají. Hlavní, Mnichov 1938, však znají, jen si ne vždy uvědomují, co znamenal i pro jejich zemi. Masaříkovy paměti jim to mohou, přímo, i nepřímo, připomenout. Zřejmě i proto je Marès, vynikající odborník na novodobou evropskou a českou historii. Francouzské vydání Masaříkovy knihy českého historika opravdu potěší.