Sborník tvoří čtyřicet šest příspěvků vztahujících se k různým aspektům života žen v Evropě od středověku do 20. století. Vzhledem k tomu, že jde o konferenční příspěvky, netvoří sborník tematicky sevřený celek, a to ani v rámci jednotlivých částí, na které editorky práci rozdělily: Gender — koncepty a historiografie, Žena — status — profese, Prameny a jejich řeč.
V tak rozsáhlém sborníku je přirozené, že se příspěvky značně liší — výběrem námětu, jeho důležitostí pro historii žen, svědomitostí zpracování či pečlivostí odkazů na již existující odbornou literaturu a prameny. Tam, kde jsou celkem poctivě zapracovány odkazy na existující relevantní literaturu (což byl jeden z hlavních cílů projektu), mají příspěvky nezpochybnitelnou hodnotu.
Sborník tohoto rozsahu nedovoluje, aby recenzent věnoval pozornost každému příspěvku. Soustředím se proto převážně na ty, které jsou podle mého názoru přínosem k dané tematice, poté se zastavím u těch, které se mi jeví jako poněkud samoúčelné, s příliš úzkou tematikou, nemající širší kontex a dostatečné reference.
Nejdříve však několik obecnějších připomínek. Souhlasím s Milenou Lenderovou, že kategorie "gender" se stala kategorií módní a poněkud vyprázdněnou, užívanou pro nejrůznější směry bádání (s. 10). Podobné nebezpečí obsahují pojmy "historie všedního dne" a "postfeminismus". Tyto kategorie souvisí s postmodernismem a ideou dekonstrukce, odrážející se ve vzrůstající specializaci a zužování předmětu historického bádání. Zkušenost ale ukazuje, že tradiční a ověřené metody zpracování historických témat dosahují mnohem objektivnějších pohledů v důležitých společenských a politických souvislostech. Z těch zůstávají stále důležité ty, které se týkají schopnosti vidět situaci a snahy žen v historii z jejich pozic, filosofie a motivací v rámci existujících podmínek. Samozřejmě tento tradiční přístup předpokládá formulace určitých kritérií rozlišení mezi více a méně důležitými jevy, a dokonce pracuje i s pojmem pokroku, který je v současnosti různě zpochybňován.
Další, již konkrétnější připomínka se týká skutečnosti, že je ve sborníku věnována velká pozornost vztahu ženy a náboženství či spíše vztahu ženy a církve ve středověku a raném novověku. Práce čtyř autorek — B. Kopičkové, M. Ryantové, I. Korbelářové a M. Melkesové — patří nepochybně mezi nejlepší, a to nejen vzhledem k množství zmiňované relevantní literatury. Zdůraznění náboženské náplně života žen v 18. století, vyjmuté ze širšího sociálního kontextu, je převážným obsahem příspěvku L. Sochorové. Je nutné si položit otázku, proč nebyla do programu konference zařazena také tematika, která se týká důležitých aspektů postavení ženy v době husitské a reformační, a témata zabývající se pobělohorským obdobím, které se krutě dotklo života třiceti tisíc protestantských rodin, ačkoli editorky zařadily do publikace příspěvky velmi specializované a málo vypovídající o důležité realitě (M. Nodl, J. Matějček, E. Kalivodová, A. Prázný, H. Šmahelová, J. Machačová, Z. Čevelová). Tematika českého protestantismu a jeho vlivů se již delší dobu odsouvá do pozadí přesto, že bez ní je těžké pochopit důležité a mnohé pozitivní aspekty českých moderních dějin. Výjimku tvoří krátký článek J. Stejskala a příspěvek M. Hrubé. Také absence srovnávání tam, kde to bylo možné, může vést k jednostrannému pohledu, například na církevní školy (M. Macková), jejichž konzervativnost byla vzdálena úsilí vzdělanějších žen o rovnoprávnost a demokratizaci společnosti. V současnosti zatracovaný pojem pokroku se v širším kontextu objevuje alespoň v příspěvku J. Burešové.
Nejvíce příspěvků je věnováno 19. století. To je pochopitelné, neboť v tomto svobodnějším období, ovlivněném osvícenstvím a myšlenkami Velké francouzské revoluce, žena postupně opouštěla soukromou sféru, jež jí byla po staletí vyhrazena, a začala různým způsobem vstupovat do sféry veřejné. Napřed v zájmu svého vzdělání, později ekonomických možností a rovnoprávného postavení ve společnosti. Tento proces postupně narušil přesvědčení o ženské přirozenosti prosazované katolickou církví a zrychlil se po první světové válce.
Příspěvek A. Velkové, který pokrývá mnohem delší období a zasahuje do poloviny 19. století, se vyrovnává hlavně s různými metodologickými přístupy ke studiu venkovských žen, které sice tvořily ve společnosti velkou většinu, ale hybatelem pokroku a vývoje, a tudíž historie, nebyly. Naprosto podstatná skutečnost, že většina těchto žen žila v ubohých sociálních poměrech, se jinak v užitečných úvahách autorky a bohatých odkazech na literaturu ztrácí. Za téměř příkladně napsaný příspěvek, týkající se ruských žen 19. století, lze považovat šestnáctistránkový text Z. Vydry, který staví na širším kontextu, má bohaté relevantní odkazy, z nichž mnohé autor kompetentně diskutuje přímo v textu.
I když většina prací týkajících se 19. století je značně úzce zaměřena, některé přinášejí zajímavé a neotřelé informace (A. Pokludová, K. Palátová — V. Krausová — T. Havelková, J. Stráníková, D. Musilová, M. Secká, M. Bahenská, I. Štěpánová, P. Formánková). Zvláště odkazy na korespondenci mají cenné ilustrativní aspekty. Často se však dotýkají problematiky, která už je v historické literatuře do velké míry zpracována. Jde o širší kontext, v němž je zvýrazněna unikátní historie žen v 19. století, týkající se řešení sociálních problémů a demokratizačního procesu na několika rovinách. Zvláště sociální problematika, tak důležitá pro 19. století, je ve sborníku nedostatečně prezentována. Také období krizových situací, například válek, nebyla do sborníku zařazena a řada relevantních prací (knižní publikace, sborníky, články) není v odkazech uvedena.
Mám na mysli například cenný sborník Charlotta Masaryková (Praha 2001), vynikající sborník Žena umělkyně (Praha 2005), sborník Památníku národního písemnictví věnovaný Boženě Němcové (2002), práce Z. Šolleho, M. L. Neudorflové, J. Malinské a řada dalších, včetně některých starších prací. Velmi přínosné by bylo nahlédnout do sborníku Bürgerliche Frauenkultur im 19. Jahrhundert (Wien, Köln, Weimar 1995). Je třeba také zmínit, že od konce 19. století bylo české ženské hnutí velmi ovlivněno názory a působením T. G. Masaryka, jejichž postižení ve sborníku schází.
Jako celek zůstane sborník užitečným nejen z hlediska nových znalostí, ale hlavně svým specifickým záměrem zachycujícím existující literaturu pro určitá témata historie evropských žen, zvláště českých.
Kateřina Čadková — Milena Lenderová — Jana Straníková (eds.), Dějiny žen aneb Evropská žena od středověku do poloviny 20. století v zajetí historiografie. (Sborník příspěvků z IV. pardubického bienále 27.—28. dubna 2006), Univerzita Pardubice, Pardubice 2006, 601 s.