Co ještě říci o Ústavu paměti národa alias patrně Ústavu pro studium totalitních režimů? Je dobré, že se politické strany rozhodly pro investice do výzkumu nejnovějších dějin, ale zároveň asi nebylo možné nalézt méně vhodný způsob, jak to provést. Mnohem efektivnější cestou k "vyrovnání se s minulostí" (rozumím-li správně, že jde skutečně především o její poznání, analýzu a zprostředkování poznatků nejširší veřejnosti) než zřízení nového ústavu pod politickým dozorem by bylo vypsání tematických grantů, zřízení nadačních fondů, muzejních expozic, ale také nových pracovních míst a výukových programů k tématům soudobých dějin na univerzitách. Pokud jde hlavně o to seznámit s povahou komunistického režimu mladou generaci, jak tvrdí poslanec Daniel Petruška a jiní, pak nový ústav může jen stěží napravit škody způsobené nedávným snížením hodinových dotací pro výuku dějepisu na základních a středních školách, či dokonce jejím rozmělňováním v hodinách občanské nauky. Snad právě tady by se mělo začít s oním "vyrovnáváním".
O poznání novodobé historie tedy nejspíš primárně nejde. Zato se politikům otevírá cesta k ovlivňování historického výzkumu a jeho výstupů: podobné zpolitizované ústavy v Polsku či na Slovensku mají přispívat nebo už přispívají historickými argumenty k nacionalismu tamních politických elit a Česká republika patrně nezůstane pozadu. Divím se ovšem těm svým kolegům, kteří ve snaze zbavit se otěží lektorací a atestací prováděných kompetentními odborníky, raději iniciativně strkají hlavy do nachystaných politických ohlávek. Snad ani vysoké posty spojené s novou prestiží či snové finanční fondy uvolněné na publikování převyprávěných spisů StB (této "paměti národa") by jim neměly stát za to riziko, že jim někdo z politiků dříve či později dá prostřednictvím svých pověřenců v Radě ústavu instrukce, co především by měli zpracovat a k jakým závěrům dospět.
Při tom všem nepochybuji, že archivní fondy z provenience Státní bezpečnosti je třeba inventarizovat a zkoumat. To se však již děje v Žáčkově Archivu bezpečnostních složek. Netřeba k tomu zřizovat nový, na české poměry mamutí ústav, který pravděpodobně v konečném účtování jen odsaje finanční prostředky z akademické a pedagogické sféry, kde samozřejmě po celá dlouhá polistopadová léta přímo zoufale chybějí. A navíc zcela promění diskurz soudobých dějin, když detailní analýza a digitalizace svazků StB zastíní význam fondů komunistické strany a jiných orgánů státní správy, které jsou pro poznání povahy komunistického režimu a života v něm nepochybně důležitější.