Kruhy a spolky přátel muzeí začaly opět růst jako příslovečné houby po dešti od počátku devadesátých let 20. století. Některé formálně zanikly hned poté, co opadla radost ze znovunabyté možnosti politicky neangažovaného spolkového života, jiné se o své místo hlásí velmi usilovně dodnes. K těm druhým bezesporu patří Kruh přátel muzea Varnsdorf, na jehož „stopu“ mě přivedly publikace s nepřehlédnutelným kulatým logem, které pravidelně (a ráda) nacházím v jednom libereckém knihkupectví.
Varnsdorf leží na „úpatí“ Šluknovského výběžku a do svého vínku dostal všechny duhy i neduhy příhraniční oblasti. Možnosti kulturní výměny s polskou i německou (saskou) stranou na jedné straně poněkud sráží odlehlost od „centra dění“ na straně druhé. Jisté vykořeněnosti a rozladěnosti ze společenských proměn se postavili lidé soustředění kolem muzea ve Varnsdorfu.
Muzeum bylo založeno na počátku 20. století a v současné budově (Poštovní ulice 415) se nachází od roku 1940 a občanské sdružení Kruh přátel muzea Varnsdorf při něm vzniklo v roce 1996. Spolek byl založen z potřeby místních občanů, kteří po restrukturalizaci místních podniků, tedy i závodních klubů ztratili možnost dalšího vzdělávání ve svých zájmových oborech, a především setkávání se s podobně zanícenými nadšenci. Spolek se od počátku těší podpoře ředitelství oblastního muzea v Děčíně, pod nějž varnsdorfské muzeum od roku 1976 spadá, a tak se většina aktivit soustředila právě k budově v Poštovní ulici. Muzeum se ale již nějakou dobu připravuje na svou rekonstrukci, a proto se po uzavření místního přednáškového sálu akce konají v náhradních prostorách (bývalá knihovna, městské divadlo, restaurace).
Činnost spolku, který zahrnuje osm sekcí (historická a historicko-stavební, muzejní, výtvarná, fotografická, sběratelská, mineralogická, šachistická, fantasy a sci-fi klub Fascikl), je široce rozprostraněná, stejně jako zaměření jednotlivých klubů. V současné době má spolek téměř dvě stě členů, nejvíce jsou zastoupeni důchodci, mladí lidé tvoří zhruba jednu třetinu členské základny. „Nejčilejší jsou právě menší kluby, méně aktivní jsou ty velké (např. klub přátel historie)“, hodnotí činnost spolku jeho jednatel a pracovník muzea Josef Zbihlej.
Vedle tradičních exkurzí, přednášek a výstav se spolek zaměřil na fotodokumentaci podstávkových domů (tak typických pro místní krajinu) a na opravu drobných památek (boží muka, křížky, zvoničky apod.; dosud jich bylo opraveno patnáct). Po dokončení fotodokumentace se spolek chystá majitelům těchto ojedinělých domečků přispět radou i pomocí, inspiraci našel v postupu kolegů za humny.
Neopominutelná je ediční činnost spolku. Od svého vzniku vydával ročenky, které v roce 2004 nahradil sborník Mandava s podtitulem Vlastivědné čtení z Varnsdorfu, Šluknovského výběžku a saského příhraničí. A tak stejně jako má Liberec své Fontes Nissae, i říčka Mandava protékající varnsdorfsko- rumburským regionem přináší svým čtenářům nejen velké množství informací, ale i neoddiskutovatelné kouzlo odlehlých končin. Jednotlivé knižní počiny, například překlad práce Ch. A. Peschecka Čeští exulanti v Sasku, Hanse Bergmanna Betlémy a betlemáři Šluknovského výběžku či výpravnější Varnsdorf ve starých fotografiích (ve spolupráci s Kulturním domem Rozkrok), si našly své čtenáře a příznivce. Kompletní seznam nabízených knih včetně bibliografií vlastivědných příspěvků najdete na webové stránce http://ham-ham.wz.cz/publikace KPMV.htm, kde si můžete publikace také objednat.
Spolek není nijak tajnosnubný. Spolupracuje se samosprávnými a kulturními institucemi nejen na české straně — důkazem je třeba i německo-český sborník Mandava 2005. Za všechny jmenujme CHKO Lužické hory, Obecně prospěšnou společnost České Švýcarsko či TUR Lipová (Společnost pro trvale udržitelný rozvoj Šluknovska).
Varnsdorfské muzeum by se během následujících dvou měsíců, kdy budou známy výsledky probíhajících grantových řízení, mělo dozvědět, zda a jak proběhne v nejbližší době rekonstrukce jeho budovy. Život spolku to ale, jak mě Josef Zbihlej ujistil, příliš nezmění, a to je dobře nejen pro Varnsdorfské, ale pro celý Šluknovský výběžek.