V druhém čísle letošního ročníku našeho časopisu Markéta Křížová záslužně připomněla dvousté výročí zákazu obchodování s otroky ve Velké Británii. Výročí zmínila i jiná média, například Tomáš Lindner v Respektu. Už o plných patnáct let dříve však jako první evropská koloniální mocnost a vůbec jako první stát na světě zakázalo obchodování s otroky Dánsko a shodou okolností si toto výročí připomínáme rovněž v těchto dnech. Dekret o zákazu obchodování lidmi vydal dánský král 16. března 1792.
Mnozí budou možná překvapeni samotným faktem, že i Dánsko patřilo ke koloniálním zemím. Od roku 1666 vlastnila dánská koruna ostrov sv. Tomáše v Malých Antilách a roku 1733 k němu přikoupila sousední ostrov sv. Kříže. O rok později byla založena Západoindicko-guinejská obchodní společnost, která měla své obchodní stanice na guinejském pobřeží, odkud odvezla za dobu své existence do Nového Světa asi 85 000 otroků. Pravda, představovalo to v celkovém počtu Afričanů přepravených přes Atlantik za celé období obchodu s otroky asi 0,3—1 % (odhady kolísají mezi 10 a 30 miliony), ale pro plantáže cukrové třtiny na ostrovech představovaly tyto otrocké síly základní ekonomickou podmínku existence.
S vydáním dánského zákazu je nicméně spojeno několik "ale". V platnost měl vstoupit teprve deset let po svém vydání, přesně od 1. ledna roku 1803. Umožňoval tak cukerným plantážníkům "předzásobit se" pracovní silou a zvyknout si zároveň na poněkud mírnější zacházení s Afričany, nevyžadující tak rychlé "nahrazování" novými lidmi. Vydání zákazu nebylo navíc motivováno ani tak humanistickými argumenty, jako spíše ekonomickými ohledy a obavami z toho, že s přibývajícími kritickými hlasy proti otroctví v Anglii a Francii vydají tyto největší koloniální země podobný zákaz jako první a malé země budou přinuceny se mu přizpůsobit nepřipravené. Dánský ministr Ernst Schimmelmann, který vydání zákazu inicioval a který sám patřil k vlastníkům plantáží v Západní Indii, chtěl proto velké země předběhnout, aby pro dánské hospodářství nepřinesl zákaz příliš velký ekonomický šok. Jenže velké země se ocitly po Francouzské revoluci záhy v novém konfliktu a měly na čas úplně jiné starosti. Dánsko si tak zjednalo v této humánní misi bez ohledu na motivace a odklady jisté a skutečné prvenství. Budiž dodáno, že úplný zákaz otroctví byl vydán až v roce 1848 (v Anglii 1834) a že roku 1917 své ostrůvky dánská koruna prodala Spojeným státům americkým.