Po Pražských letech německých a rakouských spisovatelů Pravoslava Kneidla, Menší knížce o německých spisovatelích z Čech a Moravy Pavla Kosatíka a překladu knihy Jürgena Serkeho je dalším důležitým příspěvkem k poznání této "literární krajiny" vydání Mühlbergerovy knihy.
Trutnovský rodák Josef Mühlberger (1903—1985) byl vedle Hermanna Graba a Waltera Seidla patrně nejnadějnější německý prozaik z Čech v generaci narozené v prvních letech dvacátého století. Stál však mezi frontami, neemigroval a skládal přehnané naděje v nakladatelství Insel, kde vyšla roku 1934 jeho slavná povídka Chlapci a řeka, pochválená i Hermannem Hessem. Ačkoli po roce 1936 oficiální zákaz jeho děl v Německu neexistoval, stáhl je majitel nakladatelství Anton Kippenberg z distribuce, aby se vyhnul nechutným útokům Wilhelma Pleyera a dalších sudetských nacistických aktivistů. Mühlberger přerušil už v roce 1934 spolupráci s Prager Tagblatt ze strachu, aby neztratil možnost publikovat v Německu. Na konci léta 1940 došlo na Mühlbergera udání kvůli homosexuálnímu jednání a od října 1940 do dubna 1941 byl vězněn. V srpnu 1946 Mühlberger opouští s většinou rukopisů a svou knihovnou jako antifašista Trutnov.
Je ironií osudu, že právě Wilhelm Pleyer, který už v roce 1935 Mühlbergera denuncoval jako homosexuála, německy píšícího Čecha a přítele pražských židovských autorů, vydává po roce 1945 své knihy ve stejném augšpurském nakladatelství Adama Krafta a Mühlberger je nucen jako vydavatel zařadit Pleyera do svých antologií sudetoněmecké prózy. Zprostředkovatel česko-německých literárních styků a překladatel české poezie i prózy se ve své východowürttemberské vlasti v době studené války orientoval na publikum a nakladatelství, která ho diskvalifikovala v očích levicových čtenářů.
Ohledy na sudetoněmecké čtenáře, ale i věrnost tradicím vlastního časopiseckého projektu Witiko, který prezentoval roku 1928 Kolbenheyera a Kafku jako umělecky rovnocenné protichůdce, se projevily i v těchto dějinách, vydaných v roce 1981 v nakladatelství Langen Müller, některými nešťastnými formulacemi, které srovnávají nesrovnatelné: Broda s Kolbenheyerem, Strobla s Meyrinkem apod. Autor doslovu k Mühlbergerově knize, Michael Berger, odmítá takové „zhusta neprokázané subjektivní soudy“ komentovat. Aby čtenář vnímal podobná srovnání spíše jako svědectví o atmosféře doby vzniku Mühlbergerových prvních dějin z roku 1929 (Die Dichtung der Sudetendeutschen in den letzten fünfzig Jahren), obsahuje kniha dalších více než 100 stran příloh: Sauerovu úvahu o významu biografického slovníku českých Němců z roku 1905, místní rejstřík, obrazové přílohy a další. Skutečnost, že mnichovské vydání z roku 1981 připravoval šestasedmdesátiletý Mühlberger jen na základě svých poznámek a publikací daleko od velkých knihoven a spolehlivých bibliografií, vedla k řadě nepřesností, které česká překladatelka a editor svazku dokázali většinou opravit. Neopravena zůstala např. Baumova povídka z první světové války, která se nazývá Der Geliebte, nikoli Die Geliebte, anebo Schaukalova kniha minidramat Interieurs aus dem Leben der Zwanzigjährigen, nikoli eines Zwanzigjährigen.
Význam Mühlbergerových dějin, které se neobrací primárně na germanisty, nýbrž na ty, kdo přísahali na Hohlbauma, Strobla a Pleyera, dostává v českém prostředí odlišnou funkci. Českého čtenáře není třeba přesvědčovat, že „sudetoněmeckému písemnictví po roce 1918 se politika stala osudnou. Z velké části se zúžilo na literaturu domoviny, líčilo příhraniční národnostní boje a vyjadřovalo naděje na návrat do Říše. (...) Zároveň takřka neexistoval vztah mezi provinciemi (sic!) a pražskou německou literaturou, která zatím dosáhla světové úrovně“ (s. 254).
Český čtenář ocení spíše četné literární ukázky lyriky (ponechané v německých originálech a opatřené citlivým interlineárním překladem Veroniky Dudkové), případně rozsáhlé Mühlbergerovy pasáže o pražských židovských autorech, které vídeňský germanista Rudolf Wolkan ještě roku 1925 ve svých třísvazkových dějinách Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und den Sudetenländern zcela pominul.
Pro poznání české recepce německé literatury z Čech je zvláště významné, že Václav Petrbok sestavil bibliografii knižně vydaných překladů německy píšících autorů z českých zemí. Zaznamenává i recenze nezachycené základní bibliografií v databázi ANL — články v českých novinách, časopisech a sbornících (např. Slovo a smysl se v ANL neuvádí). Za tak podrobnou sondu do české recepce německy psané literatury z Čech si vydavatelé zaslouží jen uznání.
Přeložila Veronika Dudková, Albis International, Ústí nad Labem 2006, 401 s., 285 Kč