Tato publikace je první syntézou dějin Běloruska a zároveň jedním z prvních celistvých vypracování výkladu běloruských dějin po rozpadu Sovětského svazu. Byla vytvořena na základě dvou samostatných studií běloruských historiků H. Sahanoviče a Z. Šybieky. Kniha zasluhuje pozornost přinejmenším proto, že se její autoři snaží překonat rozšířené mýty a stereotypy ruské a sovětské historiografie zamítající de facto samostatnost běloruských dějin. Je napsána z pozice historiografie národní, která posuzuje historický vývoj především z hlediska uznání národních hodnot jako hlavních kritérií při hodnocení historické události. Základní důraz je kladen na příslušnost Běloruska k západoevropské kultuře a tradicím. Zároveň ovšem poukazuje na cizost a povrchnost euroasijského prvku z Ruska, jehož tlaku je Bělorusko vystaveno polohou na kulturním a geopolitickém rozhraní Západu a Východu. Studie se dotýká řady otázek, jejichž vysvětlení napomáhá lepšímu vhledu do společných bělorusko-litevských a bělorusko-polských dějin. Jedná se především o některá diskutabilní témata historického dědictví středověkého Velkoknížectví litevského. Obsahuje tak vysvětlení řady otázek, které mají svůj význam nejen pro běloruského čtenáře. Středověcí Litvané jsou tak pojímáni především jako politický národ obývající území Velkoknížectví litevského. Přehodnocuje se tu význam Lublinské unie, která je v národní běloruské a litevské historiografii tradičně vnímána negativně.
Velká pozornost je dále věnována otázce komplexní násilné rusifikace zahájené od poloviny 19. století, která pak vysvětluje základy pozdějšího neúspěchu a opožděnosti běloruského národního hnutí a zároveň historický kontext a podmíněnost dějinné neuvědomělosti dnešního běloruského národa.
Důležité je zhodnocení a objektivní rozbor příčin neživotaschopnosti Běloruské lidové republiky (1918), kterým dosud nebyla věnována v běloruské historiografii dostatečná pozornost především kvůli "nevhodné tematice", nezapadající do hlavního ideologického proudu sovětské historiografie. Nově je proces vyhlášení BSSR hodnocen jakožto protiváha obrozeneckých procesů v Polsku.
Jako přínosný se ukazuje způsob, kterým oba autoři předkládají jiné hodnocení úlohy a průběhu procesů, doprovázejících nastolení sovětské vlády na území Běloruska. Přehodnocuje se i úloha bělorusizace ve 30. letech 20. století a poukazuje se na její nové aspekty. Za zmínku také stojí, že je v knize uvedena celá řada pozoruhodných, byť dříve zamlčovaných historických faktů. Mezi nimi figurují ozbrojené protisovětské Slucké povstání z roku 1920, četné antisovětské protesty během kolektivizace apod. V sovětské historiografii, jejíž tradice ovšem přetrvávají i v současném Bělorusku, bylo úplným tabu téma obtížného ustavování sovětské vlády na běloruském území, narážející tehdy na masový odpor. Očištěně od ideologické (a to jak přehnaně nacionalistické, tak i sovětské) zaujatosti jsou tu shrnuty hlavní důvody neúspěšnosti pokusu o samostatnost Běloruska na začátku 20. století.
Přes prizma dějin lze jinak rozumět existujícím problémům nacionální sebeidentifikace a rozporům, které existují v dnešním Bělorusku v otázkách národní identity. Jedná se především o analýzu příčin a historického pozadí diskreditace běloruské ideje kvůli spolupráci běloruských činitelů s nacisty, což dodnes využívá oficiální státní běloruská propaganda. Spolupráce s nacisty za druhé světové války je ovšem autory pojímána jako jeden z projevů národa, který po staletí trpěl národnostním útlakem a neměl svůj vlastní suverénní stát.
Dozvuk těchto událostí 20. století bezprostředně formuje současnost. Právě v tom spočívá potřeba podobných historiografických prací, které usilují o nezaujaté předvedení historické skutečnosti, aniž by se nechávaly "ochočit" sovětskou či jinou ideologií. Kniha tak napomáhá vyvracení historických mýtů, prosazovaných shora oficiální ideologií, a umožňuje podívat se na paradoxní běloruskou situaci "zevnitř", porozumět bohatému a zároveň tíživému historickému dědictví této země na křižovatce Evropy. Rozsáhlé a podrobné zpracování historických fakt a materiálů svědčí nejen o velkém vědeckém přínosu této publikace, ale je zároveň i velmi zajímavým čtením.
Přeložil Adam Havlín, NLN, Praha 2006, 304 s., 295 Kč