Dějiny a současnost

V lednu tohoto roku prohrál svoji bitvu se zákeřnou chorobou historik vojenství Petr Havel. Vrchlabský rodák absolvoval v letech 1973—1978 dvouoborové studium historie — ekonomie na Filosofické fakultě UK v Praze, zejména pod vedením profesorů Jindry, Kvačka, Nálevky, Petráně. Svoji diplomní a pozdější doktorskou práci zaměřil na problematiku znovuvyzbrojování Německa po první světové válce a německo-sovětskou vojenskou spolupráci v meziválečném období. Po roce 1989 využil možnosti, podobně jako mnozí jiní historici, pracovat v nově koncipovaném Historickém ústavu Armády ČR. Zde mohl naplno rozvinout svůj odborný potenciál: kromě čistě vědecké práce se nezanedbatelnou měrou podílel na rehabilitaci a konstituování historie vojenství jako svébytné, ale v rámci akademické vědy chápané historické disciplíny; neúnavně se zasazoval o celistvější obraz naší vojenské minulosti ve veřejném povědomí. Havlův odborný zájem se soustřeďoval především na dějiny 19. století, z nichž kromě řady studií vytěžil svoji monografii o maršálu Václavu Radeckém (spolu s A. Romaňákem) či autorský podíl na rozsáhlém kompendiu Pod císařským praporem. Byl však také významným muzejním odborníkem (spolu s J. Fučíkem připravil výstavu o 28. pěším pluku) a k jeho soukromým zálibám patřily též dějiny vojenských hudeb. Petr Havel nebyl kabinetní badatel, nechtěl dělat historii pro pár desítek profesionálních historiků. Byl ochotem se o své poznatky podělit nezištně s každým, kdo o naši vojenskou minulost projevil zájem; proto mimo jiné také rád publikoval v našem periodiku. Petr Havel byl laskavý, ryzí člověk, který se vždy snažil hledat to dobré. Snad i odtud pramenila nezlomná statečnost a skromnost, s jakou vedl dlouholetý zápas se svou nemocí. Nikdy nezapomeneme.