Moravská galerie v Brně připravila divácky atraktivní výstavu, která návštěvníky seznamuje s prací restaurátorského ateliéru za uplynulých deset let.
Restaurátorství vždy stálo trochu v pozadí. Diváci na výstavách obdivují konkrétní obrazy a sochy, mistrovství umělce, případně schopnost kurátora a architekta při instalaci výstavy. Málokdo si však uvědomí, že bez náročné práce restaurátora by mnohdy nebylo téměř co vystavovat.
Restaurátorské oddělení Moravské galerie se v minulých letech podílelo na přípravě řady výstavních projektů, které svým významem přesáhly hranice naší země. Velkou zásluhu mělo též na přípravě obnovy fresek v přednáškovém sále brněnského Uměleckoprůmyslového muzea v roce 1997.
Výstava diváky seznamuje s již restaurovanými díly a zároveň představuje jednotlivé fáze restaurátorovy práce. Tato část výstavy je velmi důležitá, jelikož názorně ukazuje složitost a zdlouhavost restaurátorského procesu. Divák se může seznámit s řadou problémů, které restaurátoři řeší. Je to především různorodost materiálů a technik, jimiž se restaurátoři zabývají.
Zajímavost výstavy spočívá také v tom, že se nezaměřuje jenom na ukázky zrestaurovaných předmětů, ale rovněž prezentuje cestu, která k výsledné podobě vede. Každý exponát je představen prostřednictvím fotografií a další dokumentace (například snímky v UV nebo IR záření a rentgenogramy). Pro větší názornost jsou některá díla vystavena v různých fázích práce. Návštěvník tak může být, i když jen teoreticky, účasten procesu, kterým muselo dílo projít.
Dalším, neméně významným smyslem výstavy je role osvětová. Stále se objevují případy, kdy díky neodborným zásahům dochází k nenávratným škodám na uměleckých dílech. Jeden z autorů výstavy, restaurátor Igor Fogaš popisuje v katalogu případy, kdy majitel vyhledal pomoc odborníka teprve poté, co obraz Emila Filly osprchoval horkou vodou. Stejně tak s jistou nadsázkou nedoporučuje "oživovat barvy" u olejomaleb omýváním slivovicí a potíráním znečištěnými ředidly. Bohužel tyto pokusy často vedou k celkové destrukci uměleckého díla a k nenávratné škodě. V této souvislosti Igor Fogaš cituje z internetového příspěvku jisté "odbornice", která se o své postřehy podělila s ostatními čtenáři: „Obrazy oprašujeme velmi čistou prachovkou, kartáčem nebo štětcem. Nikdy nepoužíváme mýdlo, vodu nebo například gumu, protože i nejmenší smítky, které zůstanou na obraze, budou přitahovat vlhkost. Po oprášení naneseme velmi jemný film leštěnky na nábytek — barvy pak budou jasnější. Tip: olejomalby se dobře čistí rozkrojenou cibulí (sama jsem vyzkoušela a byla jsem mile překvapena — cibule barvy oživila).“
Dotyčná autorka se možná dnes raduje z obrazu, který doslova hraje všemi barvami, my však doufáme, že k odstranění těchto extrémů a neodborných zásahů dobře připravená brněnská výstava alespoň částečně přispěla.
Umění restaurovat umění Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně 30. 11. 2006—18. 3. 2007