- moderna
To, co je moderní, je „současné, dnešní, aktuální, nynější, novodobé“ a odvozuje se od franc. moderne, „nový, novověký“, které je ze střlat. modernus, „nedávný“, což je přetvořeno zjevně připodobněním podle hodiernus, „dnešní“ z lat. modo, „jen, pouze; právě před chvílí, nedávno“ (a to je ablativ od substantiva modus, „míra, umírněnost; způsob, pravidlo“, ze kterého vzešla nepřekvapivě móda). Opakem moderního je archaický, antický, klasický, tradiční. — Odhlédněme nyní od vtíravých otázek, v kterém okamžiku se moderní stává nemoderním a může-li být něco moderní věčně. Dlouho potlačovaná nespokojenost a přesycenost romantismem, realismem a k nevíře nezdolným naturalismem vedla ke vzniku moderny (nebo také modernismu), zastřešující od konce 19. století přinejmenším do poloviny 20. století přehršli přeroztodivných uměleckých směrů, jež mají společného snad jen to, že pokřivují, oklešťují, převracejí a všelijak pitoreskně připonafukují právě minulé estetické a jiné normy a k dovršení všeho do toho rafi novaně mísí mimoevropské výtvarné styly. Základním kamenem se stal nápad a experiment. Tak vznikl ve výtvarném umění (v architektuře, designu, též však v literatuře) symbolismus, suprematismus, futurismus, kubismus, konstruktivismus, abstrakce, expresionismus, fauvismus, surrealismus, dada, art nouveau, art deco, Artěl, Bauhaus, funkcionalismus, brutalismus, případně též strukturalismus v lingvistice a ve vědách literárních a dalších. Výraz die Moderne ve smyslu společenského, literárního a uměleckého směru nezpochybnitelně jako první použil literární historik Eugen Wolff (1863—1929) v zadní místnosti jednoho berlínského hostince, kde měl roku 1886 přednášku Moderna — literární revoluce a reforma.
dasik@nln.cz